RES GESTAE DIVI AVGVSTI


Monumentum Ancyranum

Činy božského Augusta


Dole následuje opis činů božského Augusta, kterými podmanil svět moci římského lidu, a nákladů, které učinil pro stát a římský lid, vepsaných do dvou kovových sloupů umístěných v Římě

 


1. V devatenácti letech jsem připravil z vlastního rozhodnutí a vlastními náklady vojsko, kterým jsem státu, utlačovanému násilnickou vládou, vrátil svobodu. Za to mne senát za konzulátu C. Pansy a A. Hirtia čestným usnesením přijal do svých řad, udělil mi prokonzulský titul, abych mohl prosazovat své mínění, a dal mi svrchovanou moc. Aby neutrpěl stát škody, jmenoval mne současně propraetorem a rozkázal, abych se staral spolu s konzuly o stát. Lid mne ale téhož roku, když oba konzulové padli ve válce, zvolil konzulem a triumvirem k ustanovení státu.

 

2. Ty, kteří zabili mého otce jsem poslal na základě zákonných důkazů jejich zločinů do vyhnanství a poté jsem je, útočící na stát, dvakrát přemohl v bitvě.

 

3. Často jsem vedl války na zemi i na moři, občanské i cizí, na celém světě a jako vítěz jsem ušetřil všechny obyvatele žádající o milost. Cizí kmeny, kterým jsem mohl bez nebezpečí prominout, jsem raději než zničit chtěl ušetřit. Okolo pěti set tisíc římských občanů pode mnou složilo vojenskou přísahu. Z těch jsem odvedl do kolonií nebo jsem povolil vrátit se do jejich municipií více než třem stům tisícům a těm všem jsem dal pozemky nebo peníze jako odměnu za službu. Zajal jsem šest set lodí, nepočítaje v to ty, které byly menší než triéry.

 

4. Dvakrát jsem slavil ovace, měl jsem tři kurulské triumfy a jedenadvacetkrát jsem byl provoláván imperatorem. Když mi ale senát povolil více triumfů odmítl jsem je. Vavřín z mých fasces jsem uložil na Kapitol po splnění všech slibů, které jsem v každé válce vyhlásil. Pro věci mnou nebo mými legáty úspěšně vykonaným na zemi i na moři nařídil senát pětapadesátkrát, že se mají konat slavnosti nesmrtelným bohům. Ale všech dnů, ve kterých se z rozhodnutí senátu prováděly děkovné slavnosti bylo osm set devadesát. V mých triumfech bylo před mým vozem vedeno devět králů nebo dětí králů. Konzul jsem byl třináctkrát když jsem psal toto a byl jsem vykonával sedmatřicetkrát úřad tribuna lidu.

 

5. Diktaturu mně nabídnutou lidem i senátem, za mé nepřítomnosti, i když jsem byl ve městě, za konzulátu M. Marcela a L. Arruntia jsem nepřijal. V nejvyšší nouzi o obilí jsem neodmítl správu zásobování, kterou jsem vedl tak, že jsem během několika málo dnů zbavil svými náklady a péčí veškerý lid strachu a nebezpečí. Rovněž konzulát, na ten rok a napořád mi nabídnutý, jsem nepřijal.

 

6. Za konzulátu M. Vincia a Q. Lucretia i následně za P. Lentula a Cn. Lentula a potřetí za Paula Fabia Maxima a Q. Tuberona jsem byl jednomyslným lidem i senátem požádán, abych se sám stal dohlížitelem nad zákony a nad mravy se svrchovanou mocí, ale žádný úřad nabídnutý mi proti zvykům předků jsem nepřijal. To, co po mne tenkrát senát chtěl, abych vykonal, jsem učinil skrze tribunskou moc a ještě jsem si pětkrát od senátu vyžádal a přijal kolegu.

 

7. Triumvirem k ustanovení státu jsem byl nepřetržitě deset let. Prvním mužem senátu jsem byl k tomu dni, v němž jsem toto psal, čtyřicet let. Byl jsem pontifex maximus, augur, byl jsem členem kolegia quindecemvirů, kolegia septemvirů epulonů, Arvalského bratrstva, člen Titijského kolegia a jeden z fetialů.

 

8. Z rozkazu lidu i senátu jsem za mého pátého konzulátu zvýšil počet patriciů. Třikrát jsem sestavoval senát a v šestém roce konzulátu jsem s kolegou M. Agrippou vykonal census. Lustrace jsem vykonal po dvaačtyřiceti letech, při nich bylo očištěno město a celkem spočteno římských občanů čtyři miliony a šedesát tři tisíc. Nato podruhé jsem vykonal prokonzulskou mocí sám lustrace za konzulátu C. Censorina a C. Asinia, kdy bylo sečteno římských občanů čtyři miliony a dvě stě třicet tři tisíc. A potřetí jsem lustrace vykonal prokonzulskou mocí a kolegou Tib. Caesarem, mým synem, za konzulátu Sexta Pompeia a Sexta Appuleia, těmito lustracemi bylo sečteno římských občanů čtyři miliony devět set třicet sedm tisíc. Novými, mnou samým navrženými zákony jsem obnovil mnohé zvyky předků, které již v našem pokolení vymizely a sám jsem předal potomkům příklady mnoha věcí hodných napodobování.

 

9. Dary pro mé zdraví nařídil senát konzulům a kněžím konat každých pět let. Z těchto darů byly často za mého života pořádány hry, několikrát kolegiem čtyř nejvýznamnějších kněží, několikrát konzuly. Veškeří občané soukromě i veřejně a ustavičně u všech svatyní prosili za mé zdraví.

 

10. Mé jméno bylo usnesením senátu zachyceno v písni saliů a abych byl stále nedotknutelný, dokud bych žil, bylo ustanoveno zákonem, abych měl tribunskou moc. Pontifikem abych se nestal místo kolegy za jeho života, když mi lid nabídl ten úřad, který měl můj otec, odmítl jsem ho. Po několika letech, když zemřel ten, který využil příležitosti k uchvácení úřadu při občanských bouřích, jsem úřad za konzulů P. Sulpicia a C. Valgia přijal; na moji volbu přijely takové davy z celé Itálie, které nikdy předtím nebyly v Římě zaznamenány.

 

11. Za můj návrat zasvětil senát oltář Fortuny Reductis před chrámy Cti a Statečnosti u Kapenské brány a rozkázal kněžím a pannám Vestálkám, aby u něj konali každoroční oběti toho dne, kde jsem se za konzulátu Q. Lucretia a M. Vinicia vrátil do města ze Sýrie a ten den nazval Augustalica podle mého čestného příjmení

 

12. Na návrh senátu část praetorů a tribunů lidu s konzulem A. Lucretiem a předními občany mi byla vyslána naproti do Kampánie; tato čest nebyla do té doby, kromě mne, prokázána nikomu. Když jsem se vrátil z Hispánie a Galie, poté, co jsem zdárně vykonal věci v těchto provinciích, do Říma, za konzulátu Ti. Nerona a P. Quintila, se senát usnesl, že má být za můj návrat zasvěcen oltář Augustova míru a nařídil, že u něho mají každoročně úředníci, kněží a panny Vestálky konat oběti.

 

13. Chrám Iana Quirita chtěli naši starší zavřít, protože v celé říši římského lidu byl nastolen na zemi i na moři vítězný mír; je zaznamenáno, že od založení města až do mého narození byl uzavřen dvakrát, za mého principátu se senát třikrát usnesl, aby byl uzavřen.

 

14. Mé syny, které mi vzal ještě mladé osud, Gaia a Lucia Caesary, pro mou poctu senát i lid římský v jejich patnácti letech určil konzuly, aby ten úřad měli po pět let, a senát nařídil, aby od toho dne, kdy byli přivedeni na fórum, se účastnili veřejných porad. Také všichni římští jezdci jmenovali oba dva princeps iuventutis a darovali oběma stříbrný štít a oštěp.

 

15. Plebejům v Římě jsem vyplatil podle závěti mého otce tři sta sesterciů na hlavu a mým jménem jsem dal čtyři sta sesterciů za pátého konzulátu z válečné kořisti a zase za desátého konzulátu z mého majetku jsem darem vyplatil čtyři sta sesterciů a za mého jedenáctého konzulátu jsme rozdělil dvanáctkrát darem obilí, které jsem skoupil a za mé dvanácté tribunatury jsem potřetí rozdělil na hlavu čtyři sta sesterciů. Tyto mé dary nikdy nepřipadly méně než dvěma stům padesáti tisícům lidí. Za mé osmnácté tribunatury a dvanáctého konzulátu jsem dal třem stům dvaceti tisícům městských obyvatel šedesát denárů na jednotlivce. A koloniím mých vojáků jsem dal za svého pátého konzulátu z válečné kořisti na hlavu tisíc sesterciů; v koloniích tento triumfální dar přijalo okolo sto dvaceti tisíc lidí. Za třináctého konzulátu jsem dal každému, který dostal z veřejné zásoby obilí, šedesát denárů, to bylo trochu více než dvě stě tisíc lidí.

 

16. Peníze pro venkov, které jsem za mého čtvrtého konzulátu a poté za konzulů m. Crassa a Cn. Lentula přidělil vojákům jsem vyplatil do municipií, celkem součet je okolo šesti set milionů sesterciů, které jsem vyplatil ve prospěch Italů a okolo dvou set šedesáti milionů, které jsem vyplatil pro zemědělství v provinciích. To jsem udělal jako první a jediný ze všech, kteří zakládali vojenské kolonie v Itálii nebo v provinciích, k památce mých časů. A poté, za konzulátu Ti. Nerona a Cn. Pisona a také za konzulů C. Antistia a D. Laelia a za konzulů C. Calvisia a L. Pasiena, za konzulátu L. Lentula a M. Messally i za konzulátu L. Camnia a Q. Fabricia, jsem vojákům, kteří skončili službu a které jsem zavedl zpět do jejich municipií, vyplatil peněžité odměny, za což jsem utratil čtyři sta milionů sesterciů.

 

17. Čtyřikrát jsem svými penězi přispěl do státní pokladny tak, že jsem strážcům pokladny předal sto padesát milionů sesterciů. A za konzulů M. Lepida a L. Arruntia jsem do vojenské pokladny, která byla zřízena mým usnesením a ze které jsou dávány odměny vojákům, kteří skončili dvaceti nebo víceletou službu, uložil ze svého majetku sto sedmdesát milionů sesterciů.

 

18. Od toho roku, kdy se Gnaeus A Publius Lentulové stali konzuly, když začaly ubývat státní příjmy, tehdy jsem stu tisíc lidí, a brzy ještě mnohem většímu množství, rozdělil obilí a peníze, které jsem vydal ze svých sýpek a ze svého majetku.

 

19. Zbudoval jsem kurii a vedle ní Chalkidikum a na Palatinu chrám Apollóna s portikem, chrám Božského Iulia, Lupercal, portikus k cirku Flaminiů, který jsem dovolil nazývat jménem toto, který tamtéž již dříve zbudoval portikus Oktaviánský, lóži v Circu Maximu, na Kapitolu chrámy Iova Feretria a Iova Tonatina, chrám Quirinovi, chrám Minervě a Královně Iunoně a Iovovi Osvoboditeli na Aventinu, chrám Larům na nejvyšším místě Svaté cesty, chrám bohům Penátům ve Velii, chrám Mládí a chrám Velké Matky na Palatinu.

 

20. Obnovil jsem Kapitol a Pompeiské divadlo, oboje s velkými náklady, bez jediného vepsání mého jména. Kanály aquaduktů, na mnohých místech stářím zřícené, jsem obnovil a množství vody, která je nazývána Marciova jsem zdvojnásobil vpuštěním vody z nového pramene do jejího kanálu. Forum Iulium a baziliku, která byla mezi chrámem Kastora a chrámem Saturna, začaté i téměř dokončené mým otcem, jsem dokončil a té bazilice, zničené požárem jsem rozšířil svým jménem základy a kdyby můj život skončil, rozkázal jsem, aby byla dokončena mými nástupci. Osmdesát dva chrámů bohů ve městě jsem na návrh senátu za mého šestého konzulátu obnovil a nevynechal jsem žádný, který měl být toho času obnoven, za sedmého konzulátu jsem obnovil také všechny mosty, vyjma Mulvijského a Minuciského.

 

21. Na vlastním pozemku jsem zbudoval z válečné kořisti chrám Marta Ultora a Augustovo forum. Postavil jsem divadlo u chrámu Apollona na velkém pozemku, zčásti koupeném od soukromníků, které má jméno mého zetě M. Marcella. Dary z vojenských kořistí jsem daroval do chrámu božského Iulia, do chrámu Apollonova, do chrámu Vesty a do chrámu Marta Ultora, které postavit mě stálo okolo milionu sesterciů. Zlato na mé triumfy ve váze třicet pět tisíc liber, poslané italskými municipiemi a koloniemi, jsem poslal zpět a poté, kdykoliv jsem byl provoláván imperatorem, jsem zlato, stejně štědré jako předtím, přiřknuté mi municipiemi a koloniemi, nepřijal.

 

22. Třikrát jsem svým jménem pořádal gladiátorské hry, pětkrát jménem svých synů nebo vnuků, během těchto her bojovalo okolo deseti tisíc lidí. Dvakrát jsem poskytl lidu podívanou na atlety, přivedené odevšad, mým jménem a potřetí jménem mého vnuka. Hry jsem pořádal mým jménem čtyřikrát, ale jménem jiných úředníků třiadvacetkrát. Jako představitel kolegia quindecemvirů jsem s kolegou M. Agrippou za konzulátu C. Furnia a C. Silana uspořádal hry století. Za třináctého konzulátu jsem prvně uspořádal hry Martovy, které připravili v následujícím roce na rozkaz senátu a podle zákona konzulové. Šestadvacetkrát jsem mým jménem nebo ve jménu mých synů nebo vnuků připravil pro lid podívanou na zápasy s africkými zvířaty v cirku nebo na foru nebo v amfiteátru; při nich bylo skoleno kolem tří tisíc pěti set zvířat.

 

23. Uspořádal jsem podívanou pro lid na námořní bitvu za Tiberem, kde je nyní háj Caesarů, ve vyhloubeném prostoru dlouhém tisíc osm set stop a širokém tisíc dvě stě stop, ve kterém se mezi sebou střetlo třicet lodí se zobcem, trirém nebo birém nebo více menších lodí; v těch loďstvech bojovalo kromě veslařů kolem tří tisíc lidí.

 

24. V chrámech všech měst provincie Asie jsem jako vítěz opět uložil ozdoby, kterých se při vykrádání chrámu pro sebe zmocnil ten, s nímž jsem vedl válku. Mých stříbrných soch pěších, jezdeckých či jako čtyřspřeží bylo ve městě vztyčeno asi osmdesát; ty jsem sám odstranil a peníze z nich jsem darem zlata do chrámu Apollona jménem mým a jménem těch, kteří mi postavili ty čestné sochy.

 

25. Moře jsem zbavil pirátů. Za této války téměř třicet tisíc zajatých otroků, kteří uprchli od svých pánů a pozdvihli zbraně proti státu, jsem předal pánům k potrestání. Na má slova složila celá Itálie dobrovolně přísahu a za války, kterou jsem vyhrál u Actia na mne naléhala, abych se stal vůdcem. Na tatáž slova složily přísahu i provincie Galie, Hispánie, Afrika, Sicílie a Sardinie. Z těch, kteří sloužili jako vojáci pod mými prapory se více než sedm set stalo senátory a z nich se do toho dne, kdy bylo toto napsáno, stalo dříve nebo později konzuly osmdesát tři a okolo sto sedmdesáti kněžími.

 

26. Rozšířil jsem hranice všech provincií římského lidu, kterým byly sousedy kmeny, které nebyly poslušné naší moci. Provincie Galie a Hispánie, také Germánii, která hraničí s Okeánem jsem od Gadia až k ústí Labe přivedl k míru. Alpy jsem uklidnil od toho kraje, který je nejblíže jadranu až k Tyrrhénskému moři, aniž jsem s nějakým kmenem začal válku nespravedlivě. Mé loďstvo se plavilo Okeánem k východním zemím, až k hranici Kimbrů, kam ani na zemi ani na moři předtím žádný Říman nevstoupil. Kimbrové, Charydové a Semnoné i jiné germánské kmeny žádali skrze posly přátelství se mnou a s římským lidem. Na můj rozkaz a pod mým velením byla skoro v téže době odvedena dvě vojska do Etiopie a do Arábie, která je nazývána Eudaemon, a velká vojska nepřátelských národů byla poražena v bitvě a mnohá města byla dobyta. V Etiopii se došlo až k městu Nabata, kterému je blízký ostrov Meroé. V Arábii postoupilo vojsko až na hranice Sáby, k městu Mariba.

 

27. Egypt jsem připojil k říši římského lidu. Ačkoliv jsem mohl, po zavraždění jejího krále Artaxe učinit severní Arménii provincií, raději jsem chtěl, po příkladu našich předků, to království předat skrze Ti. Nerona, který mi byl tehdy nevlastním synem, Tigranovi, synu krále Artavasdy, vnuku také krále Tigrana. A tentýž národ, po potlačení jeho vzpoury a odpadnutí mým synem Gaiem jsem předal králi Ariobarzanovi, synovi krále Médů Artabaza, aby mu vládl a po jeho smrti jsem dal vládu jeho synovi Artavasdovi a když ten zemřel, poslal jsem do toho království Tigrana, pocházejícího z arménského královského rodu. Všechny provincie, které se rozkládají na východ od Jadranu a Kyrenaiku, ovládané již z velké části jejich králi, a předtím také Sicílii a Sardinii, kde probíhala válka s otroky, jsem znovu ovládl.

 

28. Kolonie vysloužilců jsem zakládal v Africe, na Sicílii, v Makedonii, v obou Hispániích, v Řecku, v Asii, v Sýrii, Galii Narbonské a v Pisidii. V Itálii bylo mým usnesením založeno dvacet osm kolonií, které se za mého života staly velmi lidnatými a bohatými.

 

29. Mnohé vojenské odznaky, ztracené různými veliteli, jsem po přemožení nepřátel získal zpět z Hispanie, Galie a Dalmatie. Parthy jsem donutil vrátit mi zbroj odňatou velitelům a odznaky tří římských vojsk a prosbami žádat přátelství římského lidu. Tyto odznaky jsem uložil do svatyně, která je v chrámu Marta Ultora.

 

30. Panonské kmeny, které, než jsem se stal principem, nikdy vojsko římského lidu nepotkalo, jsem, pokořené Ti. Neronem, který tehdy byl můj nevlastní syn a legát, připojil k říši římského lidu a hranice Illyrie jsem posunul až k břehům řeky Dunaje. Vojsko Dáků, převedené na bližší stranu řeky, bylo poraženo a zničeno pod mým velením a později mé vojsko, převedené přes Dunaj, donutilo dácké kmeny podrobit se moci římského lidu.

 

31. Byli ke mně často vysíláni královští poslové z Indie, kteří nebyli do této doby u žádného z římských vojevůdců. Naše přátelství žádali skrze vyslance Basturnové, Skythové i Sarmatové, kteří obývají obě strany řeky Tanais, i král Albanorů a králové Hiberorů a Médů.

 

32. Uchýlili se ke mne jako prosebníci králové Parthů Tiridates a později Phratés, syn krále Phrata, král Médů Artavasdes, Adiabenorů Artaxares, Britů Dumnobellanus a Tincommius, Lugambrů Maeles, suébských Markomanů Segimerus. Král Parthů Phratés poslal ke mne do Itálie všechny své syny a vnuky, nepřemožený válkou, ale žádající naše přátelství skrze záruku svých dětí. I mnohé další národy, které nikdy předtím nevyslaly k římskému lidu posly, ani neprovozovaly s ním přátelský obchod, poznaly za mého principátu dobré úmysly římského národa.

 

33. Kmeny Parthů a Médů přijaly ode mne, skrze legáty, krále z předních rodů, které žádali: Parthové Vonona, syna krále Phrata, vnuka krále Orodise, a Médové Ariobarzana, syna krále Artavasdy, vnuka krále Ariobarzana.

 

34. Za šestého a sedmého konzulátu, potéco jsem ukončil občanské války, když jsem se se souhlasem všech zmocnil veškeré státní správy, předal jsem stát z mé moci k vůli senátu i lidu. Pro tyto mé zásluhy jsem byl usnesením senátu nazván Augustus, dveře mého domu byly veřejně ozdobeny vavřínem a nad mé dveře byla připevněna občanská koruna a v kurii Iulia byl umístěn zlatý štít, který mi dal senát a římský lid pro mou odvahu, laskavost, spravedlivost a poctivost, což dokazuje nápis na tom štítě. Poté jsem na přání všech stanul v čele státu, ale neměl jsem větší moc než ti, kteří mi byli v úřadě spolupracovníky.

 

35. Když jsem vykonával třináctý konzulát, senát, jezdci i veškerý římský lid mne nazval otcem vlasti a rozhodl, že to má být vepsáno ve vestibulu mého domu, v kurii Iulia a na Augustovo fóru, pod mou jezdeckou sochou, která byla vztyčena na rozkaz senátu. Toto jsem napsal v mém sedmdesátém šestém roce.

 


1. Celkem peníze, které dal buď do státní pokladny nebo římskému lidu nebo k rozdělení mezi vojáky: šest set milionů denárů.

 

2. Zbudoval tato nová díla: chrám Marta, Iova Tonata a Feretria, Apollona, Božského Iulia, Quirina, Minervy, Královny Iunony, Iova Osvoboditele, Larů, bůžků Penátů, Mládí, Velké matky, Luprecal, svatyni v Cirku, kurii s Chalkidikem, Augustovo forum, baziliku Iulia, Marcellovo divadlo, Oktaviánův portikus a háj Caesarů za Tiberem.

 

3. Opravil Kapitol a svaté chrámy, počtem osmdesát dva, pompejské divadlo, aquadukty a cestu Flaminiovu.

 

4. Velké výdaje do divadelních podívaných a do gladiátorských a atletických her a naumachií a dary peněz koloniím, municipiím a městům, zničeným zemětřesením či požárem, nebo peníze, které dal přátelům a senátorům, jejichž majetek tím obnovil jsou nespočitatelné.


 

Z latinského originálu Res gestae Divi Augusti přeložil a poznámkami opatřil Jan Ctibor, 2004