Cornelius Nepos · De exellentibus ducibus exterarum gentium

Cornelius Nepos (celé jméno neznáme) byl římský spisovatele a historike 1. století př. Kr. Narodil se asi roku 100 (nebo 99) př. Kr. v předalpské Galii, zemřel asi roku 24. př. Kr. V Římě, kde asi od roku 65. př. Kr. působil, se spřátelil s mnohými slavnými muži, s politikem Ciceronem, básníkem Catullem, spisovatelem Varronem a předevšm s historikem, genalogem a filosofem Titem Pomponiem Attikem. Byl to člověk dobrých mravů, který se svou prací také snažil pouzazovat na mravní hodnoty velkých mužů minulosti.

Co se týče jeho literární činosti, byl Nepos velice plodný. Do římské literatury uvedl jako nové žánry sbírky kuriozit a především životopisy a vůbec byl jedním z prvních historiků a vůbec první Říman, který psal o cizích národech. Ač byl tedy velice plodným spisovatelem, do dnešních dnů se dochovalo velice málo. Zcela ztraceny jsou jeho lyrické básně, jakési zeměpisné dílo, ale hlavně spisy Chronica (Kronika), v němž zpracoval chronologicky přehled světových a římských dějin, dále Exempla, sbírka různých kuriozit a osáhlé životopisy M. Catona staršího, M. T. Cicerona a T. P. Attika. Z jeho největšího díla, které se jmenovalo De viris illustribus (O vynikajících mužích) se zachovala poze jedna kniha, o vojevůdcích cizích kmenů, a stručný životopis Catonův.

Celé dílo De viris illustribus bylo značně rozsáhlé. Mělo šestnáct knih, rozdělených na dvě poloviny – sudé knihy pojednávaly o skvělých Římanech a liché o cizincích, hlavně ale Řecích. Dvojice knih byly: o králích, o skvělých vojevůdcích (kniha o cizích vojevůdcích je zachována jako jediná z celého díla), o právnících, o řečnících, básnících, historicích (do knihy o římských historicích bývá řazen životopis Atticův), o filosofech a o gramaticích.

Jeho práce měla být spíše moralizující, poučná a zábavná, měla sloužit pouze k seznámení Římanů s vynikajícími cizími muži. Nejde tedy o nějaká velká historická díla, Nepos se nesnažil pátrat po tom, jak se věci skutečně měly. Naopak, byl velice nekritický a dopustil se mnoha, i závažných, chyb. Přesto je ale hodný uznání pro svou nestrannost. Ani o Kartagincích, Hamilkarovi a Hannibalovi, z nichž hlavně ten druhý způsobil Římanům mnoho starostí, nemluví nijak s nenávistí, jak bylo u Římanů obvyklé. V knize je celkem 22 životopisů (plus kapitola o králích). Většina z nich jsou Řekové (hlavně Athéňané: Miltiadés, Themistoklés, Aristeidés, Kimón, Alkibiadés, Thrasybúlos, Konón, Ifikratés, Chabriás, Tímotheos a Fókión, dále Sparťané Pausaniás, Lýsandros a Agésiláos, Thébané Epameinóndás a Pelopidás, Syrákúsan Dión, Eumenés z Kardie a Korinťan Tímoleón), z jiných jsou zastoupeni pouze Kár Datamés a dva Punové, Hamilkar a Hannibal.

Nepotovy životopisy nejsou historicky příliš cenné, až na životopis Attikův, přesto byly a jsou velmi oblíbené, hlavně jako četba při výuce latiny, neboť Nepotův jazyk je prostý a jasný.

Překlad De exellentibus ducibus exterarum gentium (.pdf)

Latinský text (www.thelatinlibrary.com)