SEXTVS IVLIVS FRONTINVS


O vodovodech města Říma

DE AQUAEDUCTU URBIS ROMAE


 

KNIHA I


1. Protože každá práce svěřená císařem vyžaduje bedlivou péči, i ve mně vzbudila, ať už má vrozená starostlivost nebo přičinlivá svědomitost, nejen pečlivost, ale i lásku ke svěřenému úkolu. Nyní mi je svěřen Nervou Augustem – neznám pečlivějšího a stát více milujícího císaře – úřad pečování o vodovody, který je důležitý pro zdraví a bezpečnost města a byl vždy spravován předními muži naší obce. Za první a důležitý úkol pokládám, jako už u předešlých zaměstnání, poznat, čeho jsem se ujal.

 

2. Neznám totiž spolehlivější základ každé práce, nebo jiný způsob, jak poznat, co je třeba činit a čemu se vyhnout, ani neznám něco tak nedůstojné pro muže, který se uchází o úřad, než aby svěřenou práci vykonával podle rad svých pomocníků, což se stane nutně vždy, když se na ně vedoucí z neznalosti věci obrátí. Přestože i oni musejí vykonávat určité nezbytné povinnosti, přece něco musí zastávat ruce a nástroje vedoucího. Kvůli čemuž jsem vše související nějak s látkou, co jsem mohl sehnat, shromáždil a uspořádal jako celek v tomto spisu, jak mám ve zvyku již ze svých dřívějších zaměstnání, abych ho mohl používat jako pomůcku při práci. Jiné knihy, které jsem napsal po získání praktických zkušeností, jsou určeny přímo mým nástupcům; tento spis bude pravděpodobně také sloužit k potřebě mých pokračovatelů, ale jelikož je psán na počátku mého úřadování, bude užitečný hlavně mně jako návod a příručka.

 

3. A aby se nezdálo, že jsem opomenul uvést něco známého, vyložím nejprve jména vodovodů přitékajících do Říma, poté kým, za jakých konzulů a jakého roku od založení města byl každý z nich přiveden do Říma. Pak z jakých míst a od kolikátého milníku od města je veden, jak dlouho je veden podzemním tokem, jak dlouho pouze na podezdívce a jak dlouho na akvaduktu. Poté výšku každého z nich a množství vody, kterou poskytuje, jak každý jeden vodovod slouží čtvrtím mimo město i uvnitř něj. Kolik je veřejných nádrží a kolik z nich bylo zbudováno na obecní náklady, kolik jako munera (jako to nazývají vzdělanější), kolik je kašen, kolik vody je dáno soukromníkům jménem císaře, kolik jejich dobrodiním. Nakonec vyložím, jaké jsou zákony dávající povinnost budovat a udržovat vodovody a jaké jsou tresty, ustanovené rozhodnutími senátu i výnosy císařů, vynucují jejich dodržování.

 

4. Čtyři sta čtyřicet jedna let od založení města byli Římané spokojeni s užíváním vody z Tiberu, studní a pramenů. Prameny jsou dosud zachovávány a s úctou ctěny, věří se, že přinášejí zdraví nemocnému tělu, jako například prameny Camen, Apollonův a Iuturnin. Nyní však do města přitékají vodovody Appiův, Starý Anienský, Marciův, Tepulský, Iuliův, Virginský, Alsietinský, který je také nazýván Augustův, Claudiův a Nový Anienský.

 

5. Za konzulátu M. Valeria Maxima a P. Decia Mura, třicátého roku po začátku samnitské války, byl do města přiveden vodovod Appiův, a to censorem Appiem Claudiem Crassem, který dostal později příjmení Caecus a který se rovněž postaral o vydláždění Appiovy silnice od Capenské brány až k městu Capui. Jeho kolega byl tehdy C. Plutius, jemuž bylo za to, že nalezl pramen pro ten vodovod, dáno jméno Venox. Protože se ale tento vzdal po půldruhém roce censury, tak protože ho jeho kolega podvedl, dělaje, jakoby chtěl udělat totéž, je jméno toho vodovodu ke cti pouze Appiovi. Ten prý stále loudáním protahoval svou censuru, dokud nedokončil jak tu silnici, tak stavbu vodovodu. Aqua Appia začíná na pozemcích Lucullových mezi sedmým a osmým milníkem na silnic Preanestinské. Z té se ještě musí ujít sedm set osmdesát kroků doleva po vedlejší cestě. Délka toho vodovodu od pramene až k Salinám, což je místo u Trigemienské brány, činí jedenáct tisíc sto devatenáct kroků. Z toho je podzemní tok jedenáct tisíc sto třicet kroků, na nadzemní podezdívce a akvaduktu vede šedesát kroků v blízkosti Capenské brány. K tomuto vodovodu je u Spes Vetus na kraji sadů Torquitianů a Epafrodidianů připojen kanál Augustův, který byl zbudován, aby Appiův vodovod doplnil *** (na místě) *** (??? Gamellů).Tento kanál začíná u šestého milníku na Praenestinské silnici, devět set osmdesát kroků nalevo od ní, blízko Collatinské silnice. Jeho délka až ke Gemellům činí šest tisíc tři sta osmdesát kroků v podzemním tunelu. Voda z Appiova vodovodu začíná být rozváděna na úpatí Publiciova pahorku u Trigeminské brány; to místo se nazývá Salinae.

 

6. Čtyřicet let poté, co byl přiveden Appiův vodovod, roku od založení města čtyřstého osmdesátého prvního, když konzuly byli Spurius Carvilius podruhé a Lucius Papiria, zadal M‘. Curius Dentatus, který zastával censuru s L. Papiriem Cursorem, zbudování Anionského vodovodu, který se nyní nazývá Starý Anionský (Anio Vetus), za peníze získané z kořisti na Pyrrhovi. Dva roky poté se v senátu jednalo o dokončení toho vodovodu (z popudu) *** (praetora). Tehdy byli z rozhodnutí senátu zvoleni dva muži za účelem přivedení vodovodu do města, Curius, jenž to již dříve zadal, a Fulvius Flaccus. Curius zemřel pět dnů po svém zvolení, sláva za zbudování toho vodovodu tedy náleží Fulviovi. Anio Vetus začíná za Tiburem, u dvacátého milníku od *** brány, kde odevzdává část vody obyvatelům Tiburu. Jeho délka činí, s velmi malým spádem, čtyřicet tři tisíc kroků. Z toho je podzemní tunel čtyřicet dva tisíc sedm set sedmdesát kroků, nadzemní podezdívka dvě stě dvacet jedna kroků.

 

7. Sto dvacet sedm let poté, to je roku od založení města šestistého osmého, za konzulů Sulpicia Galby a Lucia Aurelia Cotta, protože kanály Appiova i Anionského vodovodu byly stářím poškozené a byly i porušené i zločiny soukromníků, byl dán senátem úkol Marciovi, který tehdy jako praetor prováděl soudy mezi občany, aby je obnovil a zabezpečil. A protože bylo zřejmé, že rozrostlé město potřebuje větší množství vody, bylo tomutéž Marciovi senátem uloženo, aby zajistil, aby byl odněkud do Říma přiveden nový vodovod. *** Oba starší vodovody opravil a přivedl třetí, s vodou léčivější nad ony, který má po staviteli jméno Marciův. Na Fenestellské bráně čtu, že k tomuto účelu bylo Marciovi dáno osm set tisíc sesterciů a, protože jedno úřední období praetora na dokončení jeho úkolu nestačilo, byla mu prétura prodloužena na další rok. V té době prý decemvirové, zatímco hledali z jiných příčin v Sibylliných knihách, našli, že není přípustné, aby vodovod Marciův, nebo spíše Anionský (o tomto se to totiž tvrdí přesvědčeněji) byl doveden na Kapitol, o čemž se pak jednalo za konzulátu Appia Claudia a Q. Caecilia v senátu; za ono kněžské kolegium mluvil tehdy M. Lepidus. Tutéž věc vytáhl o tři roky později, za konzulů C. Laelia a Q. Servilia, Lucius Lentulus. Ale jak onehdy, tak nyní převážila vážnost krále Marcia nad tím Marciem, který vodovod zbudoval. A tak byl ten vodovod doveden až na Kapitol. Marciův vodovod začíná u osmatřicátého milníku na silnici Valeriově, ve směru od Říma tři tisíce kroků napravo od ní po vedlejší cestě. Avšak na Sublacenské silnici, která byla poprvé vydlážděna za časů císaře Nerona, je to dvě stě kroků od křižovatky s Valeriovou silnicí u třicátého osmého milníku (pramenů) *** jako jezírko temně zelené barvy. Ten vodovod má od pramene k městu délku šedesát jedna tisíc, sedm set deset a půl kroku; pod zemí z toho je padesát čtyři tisíc čtyři sta sedm a půl kroku, nad zemí tisíc čtyři sta šedesát tři kroků. Z toho vede ve větší vzdálenosti od města čtyři sta šedesát tři kroků na akvaduktech přes údolí, blíže městu vede od sedmého milníku pět set dvacet osm kroků na podezdívce a zbytek vede opět na akvaduktu, tj. šest tisíc, čtyři sta sedmdesát dva kroků.

 

8. Roku šest set sedm po založení města, za konzulů M. Plautia Hypsaea a M. Fulvia Flacca, zařídili censorové Cn. Servilius Caepio a L. Cassius Longinus, kterému bylo dáno příjmení Ravilla, přivedení vodovodu, který je nazýván Tepulský, z pozemku Lucullova (podle některých je to území Tuscula) do Říma a na Kapitol. Tepulský vodovod začíná u desátého milníku na Latinské silnici, dva tisíce kroků od ní nalevo pro ty, kteří jdou směrem z Říma. *** odtud je přiváděn do Říma vlastním kanálem.

 

9. Po *** aedil Agrippa, po svém prvním konzulátu, když konzuly byli císař Caesar Augustus podruhé a s ním L. Volcatius, roku sedmistého devatenáctého po založení města, vzal u dvanáctého milníku na Latinské silnici, dva tisíce kroků napravo od ní ve směru od Říma, vlastní pramen pro jiný vodovod a vpustil do něj tok Tepulského vodovodu. Tomuto novému vodovodu je po objeviteli jeho pramene dáno jméno Iuliův (aqua Iulia), ale voda z obou se rozděluje zvlášť, takže zůstalo i pojmenování Tepulský. Délka Iuliova vodovodu činí patnáct tisíc čtyři sta dvacet šest kroků, nad zemí vede sedm tisíc kroků. Z toho v blízkosti města od sedmého milníku pět set dvacet osm kroků na podezdívce, zbývajících šest tisíc čtyři sta sedmdesát dva kroků vede na akvaduktu. Zpočátku teče vedle Iuliova vodovodu ještě potok, který se nazývá Crabra. Agrippa z něj nevzal vodu pro vodovod buď proto, že se mu nelíbil, nebo proto, že soudil, že se má nechat k užívání vlastníkům půdy v Tuskulu. Všechny statky v tom okresu totiž střídavě užívají jeho vody a v určitých dnech dostávají určitý přidělený objem vody. Tatáž skromnost, jakou tímto prokázal Agrippa, však nebyla vlastní našim vodohospodářům, kteří si často přivlastnili část z té vody, aby ji přidali k Iuliovu vodovodu; ne však ani tak proto, aby zmnožili množství vody v tom vodovodu, ale aby zvětšili své vlastní zisky, protože tu vodu z toho vodovodu zase odebírali. Já jsem tedy přestal přibírat tuto vodu z Carby do vodovodu a z rozkazu císaře jsem ji všechnu vrátil k užívání Tusculanů, kteří nyní, zajisté ne bez překvapení, ji čerpají, aniž by věděli, jaká je příčina takové nezvyklé hojnosti vody. Avšak Iuliův vodovod si po uzavření mnoha odvodů vody, jimiž byla z něj kradena, zachoval svůj průtok, přestože bylo neobyčejně suché počasí. V témže roce Agrippa opravil Appiův, Anionský i Marciův vodovod, které byly již téměř zřícené, a s převelikou péčí zbudoval ve městě mnoho fontán.

 

10. Tentýž Agrippa, když dokonal již svůj třetí konzulát, za konzulů C. Sentia a Q. Lucretia, dvanáct let poté, co zbudoval Iuliův vodovod, přivedl do města Panenský (Virginský) vodovod (Virgo), který přitéká rovněž z území Lucullova. Jako den, kdy poprvé voda z něj přitekla do Říma se uvádí pátý den před červnovými Idami (9. červen). Panenským je ten vodovod nazván proto, že vojáků, kteří hledali vodu, ukázala nějaká panenská dívka jakýsi pramen, u něhož, když poté kopali, objevili ohromné množství vody. Tento počátek vodovodu zobrazuje obrázek namalovaný na kapličce umístěné blízko pramene. Virgo začíná v bažinách u osmého milníku na Collatinské silnici; to místo je obklopeno betonovou ohradou, aby byl pramen uchráněn. Vodovod je ještě podporován mnoha dalšími přítoky. Do města přichází s délkou čtrnácti tisíc pěti set kroků; z toho je podzemní tunel dvanáct tisíc osm set šedesát pět kroků, nad zemí vede tisíc dvě stě čtyřicet kroků. Z toho na mnoha místech na podezdívce celkem pět set čtyřicet sedm kroků, na akvaduktu sedm set kroků. Podzemní kanály jeho přítoků měří tisíc čtyři sta pět kroků.

 

11. Jaký důvod pohnul Augusta, nejprozíravějšího císaře, aby přivedl do města Alsietinský vodovod, nechápu dosti dobře. Nikomu se tím nezavděčil, dokonce ta voda ani není zdraví prospěšná a proto nikdy nebyl tento vodovod dán k užívání lidu. Jenom snad, když se začínala stavět Naumachiá, tak aby nespotřebovávala zdravější vody, přivedl pro ni tuto vlastním vodovodem a co převyšovalo potřeby Naumachie, nechal na zavlažování sadů v okolí a k užitku soukromníkům na zalévání. Přece však bývá nutné, kdykoliv jsou opravovány mosty jiných vodovodů a z nich se tedy nedostává vody, aby byl ve čtvrtích za Tiberem tento vodovod připojen do sítě veřejných fontán. Počíná z Alsietinského jezera u čtrnáctého milníku na Claudiově silnici, na vedlejší cestě, šest tisíc, pět set kroků napravo od křižovatky s hlavní silnicí. Jeho délka činí dvacet dva tisíc, sto sedmdesát dva kroků, tři sta padesát osm kroků z toho vede na akvaduktu.

 

12. Tentýž Augustus, aby pomohl Marciovu vodovodu, kdykoliv to vyžadovalo suché počasí, přivedl po zemi přímo do kanálu Marciova vodovodu jiný, stejně vodnatý, který je po zakladateli nazýván Augustův. Jeho pramen je ještě za pramenem Marciova vodovodu. Jeho délka činí, než se spojí s Marciovým vodovodem, osm set kroků.

 

13. Poté C. Caesar (Caligula), který nastoupil po Tiberiovi, protože bylo vidět, že sedm vodovodů stačí stěží na uspokojení potřeb veřejnosti a choutek soukromníků, započal ve druhém roce své vlády, za konzulů M. Aquila Iuliana a P. Nonia Asprenata, roku od založení města sedmistého devadesátého prvního, stavbu dvou vodovodů. Toto dílo dokončil velkolepě až Claudius a dal je do užívání za konzulátu Sully a Titiana, roku od založení města osmistého třetího o srpnových Kalendách (1. srpna). Prvnímu z těch vodovodů, přivádějícímu vodu z Carulského a Curtijského pramene, bylo dáno jméno Claudiův. Tento je svou vydatností nejblíže vodovodu Marciovu. Druhý, protože do města najednou přitékaly dva Anionské vodovody, začal být nazýván Novým Anionským (Anio Novus), aby se daly podle názvu snáze odlišit. Dřívějšímu Anionskému vodovodu bylo dáno příjmení Starý (Anio Vetus).

 

14. Claudiův vodovod začíná u třicátého osmého milníku na Sublacenské silnici, tři sta kroků po vedlejší cestě nalevo od ní. Bere vodu ze dvou velmi vydatných a pěkných pramenů, Cearulského (Siného), jenž je tak nazýván podle toho, jak vypadá, a Curtijského. Přijímá také vodu z pramene, který se jmenuje Albudinus a je takové kvality, že když je, kdykoliv je to třeba, dán na pomoc Marciovu vodovodu, tak poskytuje takovou vodu, že to na jakosti Marciova vodovodu nic nezmění. Protože se ukázalo, že Marciův vodovod si vystačí sám, byl Augustův pramen sveden do vodovodu Claudiova, nicméně však zůstal i k případné pomoci Marciovu vodovodu, takže nakonec je to tak, že Augustovým vodovodem je podporován Claudiův, pokud ho Marciův zrovna nepojme. Claudiův vodovod má délku čtyřicet šest tisíc čtyři sta šest kroků; z toho na horním toku vede na mnoha místech po akvaduktu celkem tři tisíce sedmdesát šest kroků a v blízkosti města od sedmého milníku šest set devět kroků na podezdívce a na akvaduktu šest tisíc čtyři sta devadesát jeden krok.

 

15. Voda pro Nový Anionský vodovod je brána u čtyřicátého druhého milníku na Sublacenské silnici, v kraji Simbruinském, z řeky, jejíž tok je, i bez písečných bouří, kalný a zvířený, protože má kolem sebe obdělávanou zemi a zúrodňovanou půdu, kvůli čemuž má nízké břehy. Z tohoto důvodu je u počátku vodovodu zbudována usazovací nádrž, aby se v ní voda mezi řekou a potrubím uklidnila a vyčistila. Stejně však, kdykoli tam prší, přiteče tato voda do města zkalená. K tomuto vodovodu je ještě připojena voda z Herkulánejského potoka, který pramení u osmatřicátého milníku na téže Sublacenské silnici, přes řeku a cestu naproti pramenům Claudiova vodovodu. Sám o sobě je velice čistý, ale smíchán s vodou vodovodu ztrácí svou půvabnou průzračnost. Délka Nového Anionského vodovodu činí padesát osm tisíc sedm set kroků. Z toho vede čtyřicet devět tisíc tři sta kroků podzemním kanálem, nad zemí pak je devět tisíc čtyři sta kroků, z čehož na podezdívce nebo akvaduktu ve své horní části vede na mnoha místech celkem dva tisíce tři sta kroků, v blízkosti města pak od sedmého milníku na podezdívce šest set devět kroků, na akvaduktu šest tisíc čtyři sta devadesát jeden krok. Tento akvadukt má velice vysoké oblouky, na mnoha místech se zvedají až do výše sto devíti stop.

 

16. Množství materiálu, nezbytného k přepravování tak velikého množství vody, může být zajisté srovnáváno se sotva užitečnými egyptskými pyramidami nebo s jinými, řeckými, díly, sice proslavenými, ale nečinnými.

 

17. Nezdálo se mi od věci vypsat u jednotlivých vodovodů délky jejich kanálů podle toho, na jakém druhu konstrukce jsou vedeny. Největší část činnosti mého úřadu totiž spočívá v dohledu na vodovody, pročež je dobré, aby ten, kdo je tomuto úřadu postaven v čelo, věděl, jaké části vyžadují větší náklady. Mé starostlivosti totiž nestačí si je jen prohlédnout; pořídil jsem rovněž mapy vodovodů, z kterých je vidět kde jsou přemosťována jak velká údolí, kde řeky, kde potrubí vedené v úbočích kopců vyžaduje větší a stálou péči v dohlížení a zpevňování kanálů. Z toho plyne ten užitek, že můžeme mít každé místo jakoby na dohled a rozhodovat se, jako bychom tam byli přítomni.

 

18. Každý vodovod přitéká do města v rozdílné výšce. Proto teče voda z některých i ve vyšších místech, jiné se nemohou do vyšších poloh dostat, protože i na kopcích v důsledku častých požárů vyrostly stavby na troskách do větší výšky. Je pět vodovodů, jejichž výšková úroveň se zvedá nad všechny části města, ale z těch mají některé větší, některé menší tlak. Nejvyšší je Nový Anionský, po něm Claudiův, třetí místo zaujímá Iuliův, čtvrté Tepulský a konečně Marciův, který má ale stejnou výšku pramene jako Claudiův vodovod. Starší vodovody ale přivádějí vodu v nižší úrovni, snad proto, že tehdy ještě nebylo dostatečně známé umění stavět vysoké odlehčené stavby, nebo proto, že byly schválně zachovávány pod zemí, aby voda z nich nemohla být snadno odčerpávána nepřítelem, neboť tehdy se stále vedly četné války proti Italikům. Ale na mnoha místech, kde se kanál například stářím zhroutil, bylo upuštěno od vedení vodovodu pod zemí, což bylo na stavbu zdlouhavé, a úzká údolí jsou překonávána na podezdívkách či obloucích. ©esté místo, co se výšky týče, drží Starý Anionský vodovod, který by rovněž mohl dosáhnout i vyšších míst ve městě, kdyby byl tam, kde to vyžadují údolí nebo nízko položená místa, zvednut na podezdívky či oblouky.Za tímto ve výšce následuje Panenský vodovod, poté Appiův; tyto nemohou být vyzvednuty do takové výšky, neboť jsou přiváděny z míst blízko města. Nejnižší ze všech je Alsietinský vodovod, který slouží čtvrtím za Tiberem a i velice nízko položeným místům.

 

19. Z těchto vodovodů šest mezi městem a sedmým milníkem na Latinské silnici vtéká do krytých nádrží, kde si jejich tok jakoby oddechne a ukládá se tam kal. Tady se také měří pomocí měřidel zde umístěných objem vody. Tři z těchto vodovodů, Iuliův, Marciův a Tepulský (který vtéká do kanálu Iuliova vodovodu a přidává mu svou vodu, jak jsme vyložili dříve, nyní však opět bere svou vodu z téže nádrže jako Iuliův vodovod a přichází do města vlastním kanálem i s vlastním jménem), tak tyto tři vodovody jsou od těch nádrží vedeny po jednom akvaduktu. Na tom je nejvýše Iuliův, níže Tepulský a pod ním Marciův. Tyto (v úrovni výšky Viminálského pahorku) *** pod zemí(?). (tekoucí) přicházejí až k Viminálské bráně. Tam opět vytékají na povrch. Nejprve je část vody z Iuliova vodovodu odvedena u Spes Vetus a je rozdělována do nádrží pahorku Caelius. Avšak Marciův odevzdává část své vody za Pallantovými zahradami do kanálu, který se nazývá Herculanejský. Tento, vedený kolem Caelia, neposkytuje obyvatelům hory žádný užitek, neboť teče příliš nízko, a končí až za Capenskou bránou.

 

20. Anio Novus a Claudiův vodovod jsou od těch nádrží vedeny na vysokých obloucích, a to tak, že výše je Anioský.Tento akvadukt končí za Pallantovými zahradami a odtud se rozvádí rourami k užitku obyvatel. Avšak ještě předtím přenáší Claudiův vodovod část své vody ke Spes Vetus na akvaduktu, který je nazýván Neronův. Tento akvadukt vede okolo Caelia a končí u chrámu Božského Claudia. Objem vody, kterou přivádějí, rozdělují tyto dva vodovody, Nový Anionský a Claudiův, buď kolem samotného Caelia, nebo na Palatin a Aventin a do čtvrtí za Tiberem.

 

21. Starý Anionský vodovod prochází přibližně u čtvrtého milníku od města pod oblouky Nového Anionského, který se zde uhýbá od Latinské silnice k Labicanské; Starý Anionský vodovod zde má vlastní usazovací nádrž. Potom dává před druhým milníkem část vody do kanálu, který se nazývá Octavianův a vede pak do čtvrti kolem Nové silnice (Via Nova), k Asinianským zahradám, odkud je rozdělován po té čtvrti. Avšak hlavní kanál přichází kolem Spes Vetus k Esquilinské bráně, před níž je rozváděn po městě ve vysoko položených potrubích.

 

22. Ani Panenský, ani Appiův, ani Alsietinský vodovod nemají vlastní usazovací nádrže. Oblouky Panenského vodovodu začínají v Lucullanských zahradách a končí na Martově poli před Saepty. Tok Appiova vodovodu je veden pod Caeliem a Aventinem a dostává se na povrch, jak už jsem řekl, na úpatí Publiciova svahu. Alsietinský vodovod končí za Naumachií, jež se zdá býti příčinou jeho zbudování.

 

23. Ježto jsem vypsal budovatele každého vodovodu, jeho stáří, mimo to původ a délku kanálů a po řadě i jejich výšku, nezdálo se mi od věci vyložit a nastínit, jaká je zásoba vody, která stačí nejen k veřejnému i soukromému užitku a potřebám, ale i k uspokojení choutek soukromníků, přes kolik reservoárů a do kolika městských čtvrtí je rozváděna, kolik z toho mimo město, kolik uvnitř, kolik se jí vydává do bazénů, kolik do kašen, kolik do veřejných budov, kolik ve jménu císaře, kolik k užitku soukromníkům. Avšak pokládám za účelné, dříve, než vyložím názvy quinarií a centenarií a ostatních jednotek, v nichž je ustanoveno měření, popsat i, jaký je jejich původ, jaké rozměry a co který název značí a vyložit pravidla, podle něhož jsou vypočítávány jejich míry a kapacita a nakonec nastínit, jak jsem nalezl, že se liší a jakou jsem zvolil cestu k opravení chyb.

 

24. Měření objemu vody bylo ustanoveno buď v prstech (digitus) nebo v palcích (uncia). Digity jsou požívány v Campánii a ve většině Itálie, uncie v Apulii. Digitus je, jak panuje všeobecná shoda, šestnáctina kroku, uncie dvanáctina. Jak je však rozdíl mezi digitem a uncií, tak ani samotný digitus nemá jednotný standart. Jeden je nazýván čtvereční (quadratus), druhý kruhový (rotundus). Čtvereční je větší o tři čtrnáctiny vlastní velikosti než kruhový, ten je zas o tři jedenáctiny své velikosti menší než čtvereční, tj. protože je zbaven rohů.

 

25. Poté přišla do užívání ve městě další jednotka, která nahradila dřívější, nazývaná quinaria. Tato nemá svůj původ ani v uncii ani v jednom z obou digitů, ale byla zavedena, jak někteří soudí, Agrippou, podle jiných zase klempíři, kteří ji používali podle architekta Vitruvia. Ti však, kteří činí vynálezcem Agrippu, říkají, že pět starodávných malých jednotek, jakoby děr, kterými byla kdysi rozdělována voda, když jí bylo ještě malé množství, bylo zahrnuto do jediné trubky; ti zase, kteří uvádějí Vitruvia a klempíře, tvrdí, že je to z toho, že roura, udělaná z olověného plátu širokého pět digitů má průřez o velikosti této jednotky. Ale toto je neurčité, protože když je plát takto zakulacen, je na vnější straně natahován a na vnitřní stlačen. Nejpravděpodobnější je, že se této jednotce říká quinaria proto, že má průměr činící 5/4 digitu. Tento způsob počítání pak trvá i u následujících jednotek až k vicenarii, když se u každé průměr zvětšuje o 1/4. Tak u senarie která má v průměru 6/4 digitu, u septenarie7/4 a takto, podobným zvětšováním, až k vicenarii (20/4).

 

26. Každá jednotka se počítá buď podle průměru nebo obvodu, nebo podle svého obsahu, z čehož je patrna i kapacita. Abychom mohli snáze poznat rozdíl mezi uncií, digitem quadratem, digitem rotundem a samotnou quinarií, je třeba používat obsah quinarie, neboť tato jednotka je nejpřesnější a nejpřijímanější. Uncie má průměr 11/3 digitu, přijme více než 11/8 quinarie, přesněji o 1/8 plus 3/288 plus 2/3 1/288. Digitus quadratus změněný na rotundus o stejném obsahu má průměr jednoho digitu a 1/8 a 1/72 digitu. Pojme 10/12 quinarie. Digitus rotundus má průměr jednoho digitu a pojme do sebe 7/12 plus 1/24 plus 1/72. quinarie.

 

27. Jednotky pak, které jsou odvozovány z quinarie, jsou zvětšovány dvěma způsoby. Jeden je, že se násobí obsah samotné quinarie, tj. že jeden otvor zahrnuje více quinarií, čili velikost otvoru roste úměrně s počtem quinarií. Tento způsob je zpravidla používán tehdy, když je několik quinarií svedeno jedním potrubím do nádrže – aby se snížilo nebezpečí poškození kanálu – a z té si jednotlivci berou svůj podíl.

 

28.Druhý způsob se používá, kdykoliv se roura nezvětšuje násobením potřebných quinarií, ale podle jejich průměru, podle čehož získává svůj název a zvětšuje svou kapacitu, jako například, když je k průměru roury quinaria přidána čtvrtina digitu, činí to senarii. A svou kapacitu v quinariích pak už nezaokrouhlí na celé číslo, pojme totiž nyní jednu celou quinarii plus 5/12 plus 1/48. Když se týmž způsoben dále zvětšuje o čtvrtiny digitu, jak bylo řečeno nahoře, nazývá se septenaria, octonaria a tak dále až k vicenariím.

 

29. Výše se pak používá ten způsob, který počítá z počtu digitus quadratus, který se vejde do obsahu každé jednotky, podle tohoto počtu mají pak ty roury název. Neboť ta, která má plochu průřezu 25x digitus quadratus, se nazývá vicenum quintum. Podobně tricenaria (30x) a dále stejným způsobem zvětšování po pěti digitus quadratus až k centum vicenum (120x)

 

30. Při každém dvacátém zvětšení, kdy je velikost jednotky na hranici mezi oběma metodami měření, se tyto metody téměř shodují. Neboť podle toho počítání, které se používá do vicenarií, je průměr 20/4 digitu, což totiž je pět digitů. A podle toho způsobu, který se používá od vicenarií výše, je plocha o něco méně než 20x digitus quadratus.

 

31. Výpočet plochy rour od quinarii až po centum vicenum se tedy má tak, jak jsem nastínil, a to v obou způsobech a uvnitř každého systému se nemění. Shoduje se i s těmi jednotkami, které jsou zaneseny a předepsány v záznamech Nepřemožitelného a Nejzbožnějšího císaře. Proto všude tam, kde se lze řídit výpočtem, nebo autoritou, je dávána přednost jednotkám zapsaným císařem. Avšak vodohospodáři, ačkoliv se většinou drží těchto jednoznačných výpočtů, ve čtyřech jednotkách učinili změny, sice v 12x, 20x, 100x a 120x zvětšených (duodenaria, vicenaria, centenaria a centum vicenum).

 

32. U 12x zvetšené (duodenaria) se však ani nejedná o velkou odchylku, ani tato jednotka není příliš často používána. K jejímu průměru přidali 1/16 digitu, k obsahu 1/4 quinarie. Avšak u zbývajících tří jednotek je ta chyba zřetelnější. Vicenarii dělají v poloměru menší o 1/2 plus 1/24 digitu, v obsahu to činí 37/24 quinarie. Tato jednotka se používá k rozdělování vody. Centenarii i centum vicenum, kterými vodu trvale přijímají, nezmenšují, ale zvětšují. Centenarii totiž přidávají k průměru 2/3 plus 1/24 digitu, což v obsahu činí deset quinarií plus 1/2 plus 1/24 quinarie. K centenum vicenum přidávají k průměru tři digity celé plus 7/12 plus 1/24 plus 1/48 digitu, k obsahu tak šestašedesát quinarii plus 1/6 quinarie.

 

33. Když tedy takto zmenšují vicenarii, kterou vodu rozvádějí, a centenarii a centenum vicenum, kterými vodu přijímají, zvětšují, získávají navíc v případě centenarii 27 quinarii, v případě centenum vicenum 86 quinarií. To je i ověřeno výpočtem, i je to vidět samo o sobě. Z vicenarie totiž, které Caesar přiřadil velikost 16 quinarií, nerozdělí více jak 13 quinarií a u centenarie a centum vicenum, které zvětšili, zajisté počítají pouze s nižší, správnou, hodnotou, protože Caesar podle svých zápisů, když z každé centenarie vydal 81 a 1/2 quinarie a z každého centum vicenum 98 quinarií, přestal dál z nich vodu rozdělovat, jako by byl jejich objem vyčerpán.

 

34. Jednotek je dohromady dvacet pět. Všechny se shodují s výpočty i danými hodnotami, vyjma těchto čtyř, které změnili vodohospodáři. Avšak vše, co je zahrnuto pod pojmem „měřičství“ musí být jisté a nezměnitelné, jedině tak totiž budou výpočty univerzální. Jak například velikost sextariu odpovídá určitým poměrem velikosti cyathu a velikost měřice je v určitém poměru k sextariu i k cyathu, tak i násobení quinarií ve větších jednotkách musí zachovávat svá pravidla. Jinak, když jednotka, ve které se voda rozděluje, je menší než ta, v níž se přijímá, vypadá to ne jako chyba, ale jako podvod.

 

35. Vzpomenu, že všechna voda, která přichází z vyššího místa, má krátký kanál a vtéká tak brzo do nádrže, nejen, že neodpovídá svým jednotkám, ba dokonce je vody přebytek; stejně i to, že když je voda vedena dlouho z nižšího místa, takže má nižší tlak, a tato pomalost toku rovněž zmenšuje množství vody. Proto tedy je někdy třeba vodu zpomalit, jindy zrychlit.

 

36. Svou roli ovšem hraje i umístění calixu. Je-li umístěn rovně a ve správné výšce, zachovává jemu určený objem vody, je-li však umístěn a nakloněn proti proudu, pojímá jí více, je-li umístěn kolmo na kolem protékající proud nebo vede-li vzhůru, bere vodu pomaleji a v menším množství. Calix je bronzové zařízení, které je umístěno v kanálu vodovodu nebo v nádrži a jsou na něj napojena potrubí. Jeho délka musí být minimálně dvanáct digitů a v průměru musí mít předem mu určený obsah. Zdá se, že byl vymyšlen proto, že pevný kov se jen stěží deformuje proudem.

 

37. Dole jsou vypsány jednotky, kterých je dohromady dvacet pět, i když častěji se používá jen patnáct. Seřazeny jsou podle toho způsobu vypočítávání, o němž jsem mluvil, opravil jsem i ty čtyři, které změnili vodohospodáři. Všechna potrubí, která budou zřízena, by se tomu měla přizpůsobit a pokud přece jen ty čtyři jednotky zůstanou v užívání, mělo by se potrubí měřit podle toho, kolik pojme quinarií. U jednotek, které se nepoužívají, je to poznamenáno.

 

38. Uncia má v průměru 11/3 digitu. Pojme více než quinarie plus 1/8 plus 3/288 plus 1/432 quinarie. Digitus quadratus má šířku i délku stejnou. Změněn na kruh (o stejném obsahu) má průměr jednoho digitu plus 1/8 plus 1/72, pojme 10/12 quinarie. Digitus rotundus má průměr jednoho digitu, pojme 7/12 plus 1/24 plus 1/72 quinarie.

 

39. Roura 5x zvětšená (quinaria): v průměru má 11/4, po obvodu 3 digity plus 1/2 plus 5/12 plus 3/288 digitu. Pojme jednu quinarii.

 

40. Roura 6x zvětšená (senaria): v průměru má 11/2 digitu, po obvodu měří 4 digity plus 3/4 plus 2/288 digitu, pojme 1 quinarii plus 5/12 plus 7/288 quinarie.

 

41. Roura 7x zvětšená (septenaria): v průměru má 13/4 digitu, po obvodu 51/2 digitu, pojme 1 quinarii plus 5/12 plus 1/24 quinarie. Nepoužívá se.

 

42. Roura 8x zvětšená (octonaria): v průměru má 2 digity, po obvodu měří 6 plus 1/4 plus 10/288 digitu, pojme 2 plus 1/2 plus 1/24 plus 5/288 quinarie.

 

43. Roura 10x zvětšená (denaria): v průměru 21/2 digitu, v obvodu 7 plus 1/2 plus 1/6 plus 7/288 digitu. Pojme 4 quinarie.

 

44. Roura 12x zvětšená (duodenaria): v průměru 3 digity, po obvodu 9 plus 5/12 plus 3/288 digitu. Pojme 5 quinarií plus 1/2 plus 1/4 plus 3/288 digitu. Nepoužívá se. U vodohospodářů měla v průměru 3 digity plus 1/24 plus 6/288 digitu a kapacitu 6 quinarií.

 

45. Roura 15x zvětšená (quintum denum): v průměru má 33/4 digitu, po obvodu 11 plus 1/2 plus 1/4 plus 10/288 digitu. Pojme 9 quinarií.

 

46. Roura 20x zvětšená: v průměru má 5 digitů, obvod má 15 plus 1/2 plus 2/6 plus 6/288 digitu, pojme 16 quinarií. U vodohospodářů měla průměr 41/2 digitu a kapacitu 12 quinarií plus 11/24 quinarie.

 

47. Roura 25x zvětšená (vicenum quintum): v průměru má 5 plus 1/2 plus 3/24 plus 5/288 digitu, po obvodu 17 plus 1/2 plus 5/24 plus 7/288, pojme 20 quinarií plus 1/3 plus 9/288 quinarie. Nepoužívá se.

 

48. Roura 30x zvětšená (tricenaria): průměr má 6 plus 1/6 plus 3/288, v obvodu má 19 plus 5/12; pojme 24 quinarií plus 5/12 plus 5/288 quinarie.

 

49. Roura 35x zvětšená (tricenum quintum): v průměru má 6 plus 1/2 plus 1/6 plus 2/288 digitu. Po obvodu měří 20 digitů plus 1/2 plus 5/12 plus 4/288 digitu. Pojme 281/2 quinarie plus 3/288 quinarie. Nepoužívá se.

 

50. Roura 40x zvětšená (quadragenaria): průměr má 7 digitů plus 1/8 plus 3/288, po obvodu 22 digitů plus 5/12 digitu, pojme 32 plus 1/2 plus 1/12 quinarie.

 

51. Roura 45x zvětšená (quadragenum quinum): průměr má 7 digitů plus 1/2 plus 1/24 plus 8/288, po obvodu 23 digitů plus 1/2 plus 3/12 digitu, pojme 36 plus 1/2 plus 5/24 plus 8/288 quinarie. Nepoužívá se.

 

52. Roura 50x zvětšená (quinquagenaria): průměr 7 digitů plus 1/2 plus 11/24 plus 5/288 digitu; po obvodu 15 digitů plus 1/24 plus 7/288 digitu, pojme 40 plus 1/2 plus 5/24 plus 5/288 quinarie.

 

53. Roura 55x zvětšená (quinquagenum quinqua): v průměru má 8 plus 1/3 plus 10/288 digitu, po obvodu 26 plus 7/24 digitu, pojme 44 plus 1/2 plus 7/24 plus 2/288 quinarie. Nepoužívá se.

 

54. Roura 60x zvětšená (sexagenaria): v průměru má 8 digitů plus 1/2 plus 5/24 plus 9/288 digitu, po obvodu má 27 digitů plus 11/24 digitu. Pojme 48 plus 5/6 plus 11/288 digitu.

 

55. Roura 65x zvětšená (sexagentum quinum): v průměru má digitů plus 1/12 plus 3/288 digitu, na obvodu měří 20 digitů plus 7/12 digitu pojme 52 plus 1/2 plus 9/24 plus 8/288 quinarie. Nepoužívá se.

 

56. Roura 70x zvětšená (septuagenaria): v průměru má 9 plus 5/12 plus 6/288 digitu. Po obvodu měří 29 plus 1/2 plus 1/6 digitu, pojme 57 quinarií plus 5/288 quinarie.

 

57. Roura 75x zvětšená (septuagenum quinum): v průměru 9 plus 1/2 plus 3/12 plus 6/288 digitu, po obvodu 30 digitů plus 1/2 plus 1/6 plus 8/288 digitu. Pojme 61 plus 1/12 plus 2/288 quinarie. Nepoužívá se.

 

58. Roura 80x zvětšená (octogenaria): v průměru měří 10 plus 1/12 plus 2/288 digitu, po obvodu 31 plus 1/2 plus 5/24 digitu, pojme 751/6 quinarie.

 

59. Roura 85x zvětšená (octogenum quintum): v průměru má 10 plus 3/8 plus 7/288 digitu, po obvodu měří 321/2 plus 1/24 digitu, pojme 695/24 quinarie. Nepoužívá se.

 

60. Roura 90x zvětšená (nonagenaria): v průměru má 10 digitů plus 1/2 plus 1/6 plus 10/288 digitu, po obvodu 33 plus 1/2 plus 3/24 plus 10/288 digitu. Pojme 73 plus 3/8 plus 5/288 quinarie.

 

61. Roura 5x zvětšená (nonagenum quinum): v průměru měří 10 plus 1/2 plus 11/24 plus 9/288 digitu, po obvodu má 341/2 digitu plus 1/24 digitu, pojme 77 plus 3/8 plus 10/288 quinarie.

 

62. Roura 100x zvětšená (centenaria): v průměru má 11 digitů plus 1/4 plus 9/288 digitu; po obvodu 35 digitů plus 11/24 digitu, pojme 81 quinarií plus 3/8 plus 10/288 digitu. U vodohospodářů měla v průměru 12 digitů a kapacitu 92 quinarií.

 

63. Roura 120x zvětšená (centenum vicenum): v průměru 12 plus 1/3 plus 7/288 digitu, po obvodu má 385/6 digitu, pojme 979/12 quinarie. U vodohospodářů měla v průměru 16 digitů a kapacitu 16311/12 quinarie, což je velikost dvou centenarií.



 

KNIHA II


64. Vylíčil jsem to, co bylo nutné říci k jednotkám a nyní vyložím, kolik se který vodovod zdál mít, jak to je zaznamenáno v záznamech císařů, než se dostal úřad do správy mě, a kolik vody bylo rozdělováno; poté, kolik jsem sám shledal pečlivým zkoumáním z prozíravého nařízení nejlepšího a nejpečlivějšího císaře Nervy, že mají vodovody vody. Podle záznamů tedy do města přitékalo celkem 12,755 quinarií, rozdělováno ale bylo quinarií 14,018 quinarií. Množství vody rozdělované je větší než množství vody přijaté o 1,263 quinarií. Podiv nad touto věcí mi dal silný popud, abych prozkoumal – neboť se domnívám, že předním úkolem mého úřadu je prozkoumávání pravdivosti údajů o vodovodech a zásobě vody – o kolik více vody je rozdělováno, než co mi bylo zanecháno v záznamech, abych tak řekl, jakoby v dědictví od předchůdců. Předně jsem podnikl měření u pramenů vodovodů a zjistil jsem, že objem vody je daleko, okolo deseti tisíc quinarií, větší, než se udává v záznamech, jak ještě blíže ukáži v jednotlivých případech.

 

65. Vodovodu Appiovu je v záznamech zapsáno množství 841 quinarií. Měřidla u pramene tohoto vodovodu nelze nalézt, sestává totiž ze dvou kanálů. U Gamell, což je místo pod Spes Vetus, kde se spojuje s kanálem Augustovým, jsem ale shledal, že hloubka vody je pět stop a šířka 13/4 stopy, což činí plochu 83/4 (čtverečních) stop. To je dvacet dva centenarií a jedna quadragenaria, což činí 1,825 quinarií, o 984 quinarie více, než kolik má vodovod zapsáno v záznamech. Rozděluje quinarií 704, o 130 méně, než je v záznamech, a o 1,121 quinarií méně, než odpovídá měřením u Gamell. Nějaká voda se totiž ztrácí vinou poškození kanálu. Protože ten je hluboko zapuštěný, jeho netěsnosti se špatně odhalují, ale to, že skutečně existují, je patrno z toho, že je v mnoha částech města vidět kvalitní voda, která z něj vytéká. Ale objevil jsem i několik nezákonně zbudovaných potrubí. Mimo město však, díky tomu, že je položen nízko – u pramene je snad padesát stop pod zemí – nemá žádné ztráty.

 

66. Starému Anionskému vodovodu je v záznamech připsán objem 1,541 quinarií. U pramene jsem objevil 4,398 quinarií, do toho se nepočítá objem, který se odvádí do zvláštního kanálu Tiburským. Je to o 2,857 quinarií více, než se uvádí v záznamech. Než dorazí do usazovací nádrže, rozdělí 262 quinarií. Množství vody v nádrži, udávané měřidly zde umístěnými, činí 2,362 quinarie. Mezi počátkem a nádrží se tedy ztratí 1,774 quinarie. Za nádrží vydává 1,348 quinarií, o 69 quinarií více, než kolik jsem řekl, že je v záznamech, avšak o 1.014 quinarií méně, než je, jak jsem vyložil, přijímáno do kanálu za nádrží. Součet toho, co se ztrácí mezi počátkem vodovodu a usazovací nádrží a za ní, je 2,788 quinarií, z čehož bych podezíral chybu ve svém měření, leda bych objevil, kde je voda odváděna.

 

67. Marciovu vodovodu je v záznamech přiřazeno množství 2,162 quinarií. U pramene jsem zjistil quinarií 4,690, více než je v záznamech o 2,528 quinarií. Než dorazí k usazovací nádrži, rozdává 95 quinarií, 92 quinarie jsou dány na pomoc Tepulskému vodovodu, stejně jako dalších 164 quinarií Anionskému vodovodu. Dohromady tedy odevzdává před nádrží 351 quinarii. Množství vody, uváděné na měřidlech umístěných v nádrži, spolu s tím, co teče okolo nádrže a je přijímáno týmž kanálem na akvadukt, činí 2,944 quinarie. Dohromady je rozdělováno před nádrží nebo přijímáno na akvadukt 3,295 quinarií, o 1,133 více, než je podle záznamů, o 1,395 quinarií méně, než vykazují měření provedená u pramene vodovodu. Za nádrží pak rozdává vodovod 1,840 quinarií, což je o 227 quinarií méně, než je, jak jsem řekl, objem vyznačený v záznamech a o 1,104 quinarie méně, než kolik je přijímáno na akvadukt za usazovací nádrží. Součet toho, co se ztrácí jak mezi pramenem a nádrží, tak po ní, činí 2,499 quinarií. Objevil jsem, že tyto jsou odváděny na mnoha místech, jako u ostatních vodovodů. To, že není nedostatek vody, je totiž zřejmé z toho, že u pramene vytéká o 300 quinarií více, než kolik jsem naměřil měření, jímž jsem, jak jsem vyložil, zjistil kapacitu kanálu.

 

68. Tepulskému vodovodu je v záznamech zapsáno množství 400 quinarií. Tento vodovod nemá žádné prameny. Tvoří ho totiž voda, která je braná z vodovodu Iuliova. Jeho počátek je tedy pozorovatelný u usazovací nádrže Iuliova vodovodu. Z toho nejprve přijímá 190 quinarií, hned nato 92 quinarie z Marciova vodovodu a kromě toho 163 quinarií z Nového Anionského vodovodu u zahrad Epaphroditových. Všech quinarií je celkem 445, o 45 více, než kolik se uvádí v zápisech. Při rozdělování vody se objevuje všech těchto 445 quinarií.

 

69. Vodovodu Iuliovu je v zápisech připsán objem 649 quinarií. U pramene nemůže být měření provedeno, jelikož vodovod vzniká z několika přítoků, ale u šestého milníku od města to vše teče do nádrže, kde podle měřidel činí množství vody 1,206 quinarií, o 557 quinarií více, než je v záznamech. Kromě toho přijímá u města, za Pallantovými zahradami, 163 quinarie z vodovodu Claudiova. Dohromady přijímá Iuliův vodovod 1,368 quinarií. Z toho dává 190 quinarií do vodovodu Tepulského a svým jménem rozděluje 803 quinarie. Dohromady rozdává quinarií 993, o 344 více, než kolik má podle zápisků, a o 213 méně než kolik měl, jak jsem vyložil, v nádrži. Zjistil jsem, že těchto 213 quinarií užívají někteří lidé bez císařova svolení.

 

70. Virginskému vodovodu je v zápisech přidělen objem 652 quinarií. U tohoto vodovodu jsem nemohl podniknou měření u pramene, protože sestává z mnoha přítoků a ty se pozvolna stékají do kanálu. Ale blízko města, u sedmého milníku, na pozemku, který nyní patří Ceioniovi Commodovi, kde má vodovod rychlejší tok, jsem přece vykonal měření, kde mi vyšlo, že má 2,504 quinarie, o 1,852 quinarie více, než podle zápisů. Tento můj důkaz je v pořádku, vodovod totiž rozděluje všechnu vodu, kterou jsem naměřil, to je 2,504 quinarie.

 

71. Alsietinskému vodovodu není ani připsán žádný objem v záznamech, ani jsem nemohl nic objevit v terénu, protože vodohospodáři berou vodu z Alsietinského jezera a pak ještě ze Sabatinského u Careiae. Rozděluje 392 quinarie.

 

72. Claudiův vodovod je nejvodnatější a má také největší ztráty. V zápisech nemá více než 2,855 quinarií, ač u pramene jsem nalez quinarií 4,607, o 1,702 quinarie více, než je v zápisech. Svým měřením jsem si ještě jistější díky tomu, že v usazovací nádrži u sedmého milníku od města, kde jsou nezpochybnitelná měřidla, nacházím 3,312 quinarií, o 457 quinarií více, než je v záznamech. I když se před nádrží nějaká voda rozdává podle příslibů, legálně, zjistil jsem, že se jí odebírá mnoho i tajně, ale i tak jsem shledal, že je jí méně, než by být mělo, a to sice o 1,295 quinarií. Ale i v samotném rozdělování jsem objevil podvod, který nezapadá nijak nezapadá ani do toho, co je v záznamech, ani do měření, provedeného u pramene, ani do toho, které jsem provedl v nádrži, kde už se předtím ztratilo mnoho vody. Quinarií se totiž rozděluje jenom 1,750, o 1,105 quinarií méně, než kolik je v zápisech, ale než kolik ukázalo měření provedené u pramene, o 2,857 quinarií a o 1,562 quinarie méně, než kolik je v nádrži. A proto, když přiteče voda z tohoto vodovodu do města, nejsouc s čímkoliv smíchána, mísí se s vodou Nového Anionského vodovodu, aby to mátlo a zahalilo příjmy i výdaje vody. Pokud se někdo domnívá, že věnuji velkou péči měření přítoků, je třeba ještě připomenout pramen Curtiů a Caerulský, které pomáhají Claudiovu vodovodu zachovávat průtok oněch 4,607 quinarií a nadto ještě dávají 1,600 quinarií. Ale ani nepopírám to, že toto množství vody, které přebývá, nepochází z těchto pramenů. Voda se totiž bere i z Augustova vodovodu, který, ač byl zbudován ku pomoci Marciovu vodovodu, se přidává, v případě, že Marciův vodovod netrpí nedostatkem vody, k vodovodu Claudiovu, ač ani kanál tohoto nepojme všechnu vodu.

 

73. Anio Novus má, jak se uvádí v záznamech, objem 3,263 quinarií. Měřením u pramene jsem shledal quinarií 4,738, více o 1,475 quinarií, než je v zápisech. Jak jinak bych mohl nejlépe dokázat, že jsem toto číslo nenadnesl, než uvedu-li, že v rozdělování, podle samotných zápisů, obsahuje většinu z těchto quinarií? Rozděluje se z něj totiž quinarií 4,200, ačkoliv jinde v týchž zápisech se vyskytuje údaj, který říká 3,263 quinarie. Mimo to jsem objevil, že se z něj tajně odvádí nejen těch 538 quinarií, které tvoří rozdíl mezi mým měřením a tím, co se z vodovodu rozděluje, ale mnohem větší objem vody. Z toho je zřejmé, že množství vody převyšuje i mé měření. Důvod je ten, že když je síla vody větší, jak je brána z vydatného a rychlého toku, samotnou svou rychlostí zvětšuje své množství.

 

74. Nepochybuji, že někdo bude překvapen, že provedenými měřeními je nalezena mnohem větší zásoba vody, než jaká se udává v zápisech císařů. Příčinou toho jsou chyby těch, kteří od počátku nedůsledně konali odhad jednotlivých vodovodů. A nevěřím, že se tolik odchýlili od skutečnosti ze strachu z horkých lét nebo sucha, v tom mi totiž brání skutečnost, že jsem svá měření vykonal v červenci, a u každého vodovodu jsem zjistil takovouto zásobu vody, jak jsou vypsány shora, a toto množství pak vydrželo přes celé léto. Ale ať už tomu předcházela jakákoliv příčina, ukázalo se, že se deset tisíc quinarií ztrácí, zatímco císaři omezují zaručovaný objem vody podle toho, co je napsáno v zápisech.

 

75. Z toho pak vyplývá další rozpor, totiž že jiné množství vody je přijímáno u pramene, jiné, ne zrovna nepatrně menší, do usazovacích nádrží a pro distribuci pak zbývá úplně málo. Důvodem toho jsou podvody vodohospodářů, vypátral jsem totiž, že odvádějí vodu z veřejných kanálů do soukromých. Ale i mnozí vlastníci půdy, přes jejichž pozemky je vodovod veden, ho navrtávají, takže veřejné vodovody tak slouží soukromým osobám na zalévání jejich zahrad.

 

76. Avšak o pochybeních tohoto druhu toho nemůže být řečeno více ani lépe, než co řekl Caelius Rufus ve své řeči „O vodovodech“ (De aquiis). Já kéž nyní poukáži na všechny případy, kdy je voda získávána podobnou zlovolností, aniž tím vyvolám osobní nepřátelství. Shledal jsem totiž, že voda se bere pro pole, dílny, podkrovní obydlí a konečně, že jsou všechny tyto nezdravé budovy vybaveny stálými přívody vody z veřejných vodovodů. To, že se voda z jednoho vodovodu distribuuje pod chybným názvem místo vody jiného vodovodu, patří k těm menším chybám. Mezi to je třeba započítat i případy, kde je třeba toto napravit, jako je tomu okolo pahorků Caelius a Aventin. Jejich obyvatelé předtím, než byl přiveden Claudiův vodovod, užívali vodu z vodovodů Marciova a Iuliova. Avšak poté, co císař Nero přivedl Claudiův vodovod po obloucích od Spes Vetus až k chrámu Božského Claudia, aby se jeho voda rozdělovala odtud, nebyly tím ony dříve jmenované vodovody posíleny, ale přestaly se používat. Nero totiž nepostavil pro Claudiův vodovod nové nádrže, ale použil ty, které už tam byly, jenže těm zůstalo staré pojmenování, i když se změnil zdroj vody.

 

77. O objemu každého vodovodu, o všech jeho přítocích, o podvodech i vadách kolem toho už bylo řečeno dost. Zbývá, abych údaje o rozdělování vody, které jsem nalezl už sečtené dohromady a, abych tak řekl, ve zmatku, dokonce s špatnými jmény, vyložil a rozdělil podle jména vodovodu, tak jak se doopravdy mají, a podle městských čtvrtí. Vím, že se toto shrnutí může zdát nejen suchopárným, ale až nesrozumitelným, vyložím ho tedy alespoň co nejstručněji a jen potud, aby kvůli formálnosti úřadu nic nechybělo. Ti, kterým stačí pouze celkové shrnutí, mohou následující projít jen zběžně.

 

78. Rozděluje se tedy celkem 14,.018 quinarií a to sice, 771 quinarií, které jsou dávány z jednoho vodovodu do druhého a tak se zdají být počítány dvakrát, jsou počítány jen jednou. Z oněch 14,018 quinarií se mimo město rozděluje 4,063 quinarií, z těch ve jménu císaře 1,718, soukromníkům se dává 2,345 quinarií. Zbývajících 9.955 quinarií je uvnitř města rozdělováno do dvou set čtyřiceti sedmi nádrží. Z těch se vydává pod jménem císaře 1,707 a 1/2 quinarie, soukromníkům 3,847 quinarií, k veřejným účelům 4,401 quinarie, z čehož (?) (táborům) 279 quinarií, sedmi stům pěti veřejným budovám je rozdělováno 2,301 quinarie, do devětatřiceti munera (snad ozdobné fontány) 386, pěti stům devadesáti jedné kašně se dává quinarií 1,305. Ale i toto se v tomto rozdělení dále dělí podle jmen vodovodů a podle částí města.

 

79. Z těch 14,018 quinarií, což je součet výdajů vody všech vodovodů, se tedy dává pod jménem Appiova vodovodu mimo město pouhých 5 quinarií, protože jeho kanál je velice nízko. Zbývajících 699 quinarií se rozděluje uvnitř města v okrscích II, VIII, IX, XI, XII, XIII, XIV do dvaceti nádrží. Z těchto quinarií se jménem císaře dává 151, soukromníkům se rozděluje quinarií 194 a k veřejnému užitku slouží quinarií 354. Z těchto se dává jednomu táboru 94 quinarií, veřejným budovám, počtem čtrnácti, se dává 123 quinarií, jednomu munus 2 a devadesáti dvěma kašnám 226 quinarií.

 

80. Ze Starého Anionského vodovodu se mimo město rozděluje jménem císaře 169 quinarií, soukromníkům pak quinarií 404. Zbývajících 1,508 quinarií se rozděluje ve městě v obvodech I, IV, V, VI, VII, VIII, IX, XII, XIV do pětatřiceti nádrží. Z toho jménem císaře 69 quinarií, soukromníkům se dává 490 quinarií, k veřejným účelům 503 quinarií. Z těch se dává jednomu táboru 50 quinarií, devatenácti veřejným stavbám 169 quinarií, devíti munera 88 quinarií a 98 quinarií do čtyřiadevadesáti kašen.

 

81. Z Marciova vodovodu se mimo město rozděluje 261 quinarií jménem císaře. Zbylých 1,472 quinarií se ve městě rozvádí po obvodech I, III, IV, V, VI, VII, VIII, IX, X, XIV do padesáti jedné nádrže. Z těch se jménem císaře vydává quinarií 116, soukromníkům 543, k veřejnému užitku 439. Z toho 42 quinarií čtyřem táborům, patnácti veřejným budovám 41 quinarií, dvanácti munera 104 quinarií a sto třinácti kašnám 261 quinarií.

 

82. Z Tepulského vodovodu se rozděluje mimo město jménem císaře 63 quinarií a 56 quinarií se dává soukromníkům. Zbývajících 331 quinarií se rozvádí po městě po obvodech IV, V, VI, VII do čtrnácti nádrží: z těch se dává jménem císaře 34 quinarií, soukromníkům 237 quinarií, k veřejnému užitku 50 quinarií, z nichž je jednomu táboru 12, třem veřejným stavbám 7 a třinácti kašnám 32 quinarií.

 

83. Z Iuliova odteče před městem ve jménu císaře 85 quinarií, 21 quinarií 121. Zbývajících 548 quinarií se ve městě rozděluje po okrscích II, III, V, VI, VIII, X, XII do sedmnácti nádrží. Z těch se jménem císaře rozděluje 18 quinarií, soukromým osobám přijde 196, k veřejným účelům 383 quinarií. Z těch 69 osmi táborům, veřejným stavbám 221 quinarií a třem munera 67 quinarií, osmadvaceti kašnám 65 quinarií.

 

84. Pod jménem Panenského vodovodu (Virgo) vytéká mimo město 200 quinarií. Zbylých 2,304 quinarií se rozděluje po městě po obvodech VII, IX, XIV do osmnácti nádrží. Jménem císaře se z těchto dává 509, soukromníkům 338 a k veřejnému užitku 1,167 quinarií. Z nich dvěma munera 26 quinarií, pětadvaceti kašnám 51 quinarií, sedmnácti veřejným budovám 1,380 quinarií; z těchto dává 460 quinarií Euripu, který má od Virgo i jméno.

 

85. Alsietinský vodovod má quinarií 392. Tyto se všechny spotřebují mimo město, 254 jménem císaře, 138 quinarií se dává soukromníkům.

 

86. Claudiův a Nový Anionský vodovod jsou vedeny mimo město každý na svém vlastním kanálu, ve městě se pak stékají. Claudiův vodovod dává mimo město jménem císaře 217 quinarií, soukromníkům 439 quinarií; Nový Anionský dává jménem císařovým 728 quinarií. Zbylých dohromady 3,498 quinarií se rozděluje po městě do dvanácti obvodů do devadesáti dvou nádrží. Jménem císaře se z nich rozděluje 820 quinarií, soukromníkům se dává 1,067 a k veřejnému užití 1,014 quinarií. Z těchto 149 devíti táborům, osmnácti veřejným budovám 374, do munera, počtem dvanácti, 107 a dvěma stům dvaceti šesti kašnám 482 quinarie.

 

87. Zásoba vody byla tedy až po dobu císaře Nervy vypočítávána takto a rozdělována byla tímto způsobem. Nyní se péčí nejstarostlivějšího císaře vše, co se ztrácelo vinou podvodů vodohospodářů nebo o co se přicházelo pro jejich nedbalost, opět navrátilo, že to až vypadá, jakoby byly nalezeny nové prameny. Množství vody bylo téměř zdvojnásobeno a voda se rozvádí s tak pečlivým rozdělením, že do čtvrtí, kterým byl sloužil jeden vodovod, jich nyní vede více, jako například na Caeliu a Aventinu, ke kterým vedl dříve pouze Claudiův vodovod po Neronově akvaduktu, vinou čehož se stávalo, že kdykoliv došlo k nějaké poruše, tyto velmi lidnaté kopce žíznily. Nyní je k nim přiváděno vody více a především byl Marciův vodovod opět přiveden na mohutných obloucích od Spes Vetus až na Aventin. A také bylo v každé části města zbudováno tolik nových kašen, kolik už jich tam bylo předtím a mnoho těchto fontán přijímá vodu ze dvou různých vodovodů, aby, kdyby se s jedním náhodou něco stalo, zásobování zastával druhý vodovod a nebylo znemožněno používání vody.

 

88. Tuto péči svého vládce, nejzbožnějšího císaře Nervy, cítí královna a paní světa, město Řím, každý den a ještě více ji pocítí na svém zdraví díky zvětšení počtu nádrží, veřejných budov, munera i kašen. A díky jeho dobrodiním se dostává dost vody k prospěchu soukromníkům a rovněž ti, kteří předtím odváděli vodu bez povolení, ji nyní díky jeho dobrodiním užívají beze strachu. A ani ta voda, která se vypaří, není bez užitku. Je díky ní dosaženo dalšího druhu čistoty, totiž čistého vzduchu, a jsou tím odstraněny i příčiny nezdravého podnebí, které v minulosti získávalo městu neslavnou pověst. Je mi jasné, že musím do tohoto díla začlenit i nový způsob rozdělování vody, ale to připojím v dodatcích; musíme pochopit, že to nelze vykládat, když to ještě není dokončeno.

 

89. Co říci na to, že ani tento usilovný zájem našeho císaře, který projevuje vůči svým občanům, mu nestačí, a že věří, že jen málo přispěl k zabezpečení našich potřeb a rozmarů tím, že sice přidal takové množství vody, aniž ale zlepšil její čistotu a chutnost? Stojí za námahu prozkoumat jednotlivé případy, kdy odstraněním závad nějakého jednoho vodovodu zvýšil užitečnost všech. Vždyť kdy mělo naše město čistou a nezkalenou vodu, když přišly přívalové deště, byť nepříliš velké. A to ne proto, že u zdroje je každá voda zkalená a vířená, ani proto, že by ty vodovod, které berou vodu od pramene, tímto trpěly – především Marciův a Claudiův a ostatní, jejichž voda je u zdroje průzračná a nebyla by rozvířena vůbec nebo jen málo dešti, pokud by jejich kanály byly obezděné a zakryté.

 

90. Ani jeden z Anionských vodovodů si svou čistotu příliš neudrží, neboť berou vodu z řeky a často jsou také zakalovány, jak vedou pod širým nebem. A ač vytéká Anionský vodovod z velice čistého jezera, vymílá voda předtím, než doteče do kanálu, měkké břehy a tím se kalí. Tato nepříjemnost je cítit nejen o zimních a jarních deštích, ale i při letních, kdy je čistota vody zvláště vítaná.

 

91. Jeden z Anionských, to je Starý Anionský, zachovává tento problém v sobě, protože teče většinou níž než ostatní. Avšak Nový Anionský vodovod tímto kazí ostatní, protože teče ve velké výšce a hlavně je hodně vodnatý, takže je často dáván na pomoc jinému vodovodu, když tomu se vody nedostává. A vinou nezkušenosti vodohospodářů, kteří svádějí jeho tok do jiných vodovodů častěji, než je třeba, jsou zakalovány i vodovody, jejichž množství vlastní vody by jim stačilo. Takto nejvíce Claudiův vodovod, který je mnoho tisíc kroků veden vlastním kanálem a teprve ve městě smíchán Anionským ztrácí v tu chvíli svou kvalitu. Anionský vodovod byl tak daleko od toho, aby těm vodovodům, do kterých byl odkloněn, pomohl, že mnoha z nich byla z neznalosti věci přiřčena nekvalitní voda, i když ji ve skutečnosti jenom rozdělovaly, což pro ně nebylo důstojné. Z doslechu jsem se dozvěděl, že voda ze samotného Marciova vodovodu, pro svou průzračnost a chladnost tak oblíbená v lázních a u valchářů, slouží i různým mrzkým účelům.

 

92. Tudíž bylo rozhodnuto všechny vodovody rozlišit a také je jednotlivě rozdělit tak, aby Marciův sloužil veškerou svou vodou k pití a všechny ostatní vodovody jsou pak podle své jakosti určeny na tomu odpovídající účely tak, že Starý Anionský, z mnoha důvodů (čím níže vodovod začíná, tím méně je zdravý), plní svou úlohu při zalévání zahrad a uklízení města.

 

93. Avšak našemu císaři nestačilo pouze, že obnovil zásobu a kvalitu ostatních vodovodů, viděl rovněž, že i Nový Anionský vodovod může být zbaven těch svých vad. Rozkázal, aby se upustilo od braní vody z řeky a vrátilo se k čerpání z jezera, jež se nachází nad vsí Neronia Sublacensis a v němž je voda velice čistá. Řeka Anio tam totiž přitéká velmi chladná a čistá, neboť pramení za Traba Augusta a teče se skalnatých kopců a také se v okolí té vesnice nachází na břehu jen málo obdělávaných polí. Nebo je ta čistota možná také způsobena hloubkou jezera, z něhož vytéká a díky které se v něm usadí nečistoty a řeka poté teče ve stínu lesů. Tato voda s takovýmito vlastnostmi, že se všemi přednostmi vyrovná vodě z Marciova vodovodu a v množství ji ještě převyšuje, nahradí se jménem nového původce, císaře Caesara Nervy Traiana Augusta, onu pokaženou a zakalenou vodu, která v tom vodovodu teče nyní.

 

94. Nyní vyložím, jak jsem naznačil, jaká legislativa se vztahuje k vedení a ochraňování vodovodů. Jedna část těch zákonů slouží tomu, aby udržela soukromníky při využívání vody v mezích toho, co jim bylo povoleno, zatímco druhá náleží k ochraně samotných kanálů. Zatímco jsem prozkoumával starší z těchto zákonů ustanovených k jednotlivým vodovodům, objevil jsem, že něco bylo u našich předků jinak, než jak je to dnes. Oni totiž používali všechnu vodu k veřejným účelům, což bylo ustanoveno tímto: „®ádný soukromník ať nebere jinou vodu, než která spadne z nádrže na zem.“ – to jsou totiž slova zákona – tj. mohli brát jen vodu, která v nádrži přebývala, my ji nazýváme caduca („spadlá“). A tato voda ještě nebyla dávána k jiným účelům, než do lázní a pro valcháře a platil se z ní do státní pokladny určený poplatek. Nějaká voda je dávala i domům předních občanů, když to ostatní povolili.

 

95. Údaje o tom, k pravomoci kterého úřadu náleželo dávání a prodávání vody. se různí i v samotných zákonech. Nacházím totiž, že povolení byla někdy udělována aedily, někdy censory; je ale zřejmé, že měl-li stát censory, žádosti ohledně vody byly nejčastěji vznášeny na ně, jestliže však nebyli censoři zvoleni, měli tu pravomoc aedilové. To, že i ta voda, kterou odebírali soukromníci, byla k veřejnému užitku, ukazuje, o kolik více se naši předci starali o obecný prospěch než o soukromé zájmy.

 

96. Zjistil jsem, že údržba jednotlivých vodovodů byla obvykle svěřována nájemcům, kteří museli mít určitý nezbytný počet řemeslných otroků na údržbu vodovodů mimo město i uvnitř něj a dokonce museli uvést na veřejně vystavené tabuli jména těch, které chtěli mít jako správce v jednotlivých obvodech. Dozor nad jejich prací měli na starosti censorové, někdy i aedilové, čas od času tato povinnost připadla i quaestorům, jak dokazuje usnesení senátu vydané za konzulátu C. Licinia a Q. Fabia.

 

97. Kolik práce ale bylo třeba vynaložit, aby se nikdo neodvážil poškodit kanály nebo čerpat nepovoleně vodu, lze poznat z mnoha příkladů, ale i z toho, že Circus Maximus nebyl ani ve dnech, kdy se pořádaly hry, zavlažován bez povolení aedilů nebo censorů; u Aetia Capitonského se dočítám, že toto platilo i poté, co přešla správa vodovodů za Augusta pod kurátory. Ta pole, která byla zavlažována proti zákonu z veřejných vodovodů, byla zestátňována. Rovněž udělal-li tehdy podnikatel něco proti tomu zákonu, bylo mu to mnoho vytýkáno. V těch zákonech stojí i toto: „Neznečišťujž kdo se špatným úmyslem vodu, kde vytéká k veřejnému užitku. Jestli ji kdo znečistí, budiž pokutován deseti tisíci sesterciů.“ Kvůli tomu také kurulští aedilové rozkázali ustanovit v jednotlivých čtvrtích dva muže z těch, kteří tu čtvrť obývali nebo v ní měli statky, podle jejichž mínění se voda vypouštěla k veřejnému užitku.

 

98. M. Agrippa byl poté, co vykonával úřad aedila, který zastával jako konsulár, první, kdo byl jakoby stálý správce toho, co sám zbudoval. protože to tehdy již zásoba vody dovolovala, rozepsal, kolik se jí má dávat veřejným budovám, kolik kašnám a kolik soukromníkům. Měl i vlastní sbor sloužících, který hlídal kanály, nádrže a kašny. Tento jeho sbor učinil Augustus sborem státním, když mu ho Agrippa zanechal v dědictví.

 

99. Poté, za konzulátu Q. Laelia Tuberona a Paula Fabia Maxima, když se až do té doby všechno okolo vodovodů vykonávalo jen jakoby mocí, začal být požadován jasný zákon. Senát tedy vydal usnesení a bylo oznámeno navržení zákona. Augustus do něj zahrnul výnosem i všechna práva, kterých požívali ti, kteří měli podle Agrippových záznamů vodu a všechna je proměnil na svá dobrodiní. Rovněž ustanovil ony měrné jednotky, o nichž se mluvilo, a ke správě a vykonávání tohoto podniku určil správcem (curator aquarum) Messalu Corvina, jemuž byli jako pomocníci dáni praetor Postumius Sulpicius a nižší senátor (pedarius) Lucius Cominius. Byly jim povoleny odznaky jako úředníkům a o jejich povinnostech rozhodlo usnesení senátu (senatus consultum), které je uvedeno dole.

 

100. „Protože konzulové Q. Aelius Tuberon a Paulus Fabius Maximus promluvili o vybavení těch, kteří byli z usnesení senátu jmenováni Caesarem Augustem správci veřejných vodovodů, o té věci senátoři takto rozhodli: Stanoví se pro tento úřad, aby ti, kteří budou v čele správy veřejných vodovodů, když by kvůli tomu byli mimo město, měli s sebou po dvou liktorech a třech státních otrocích, jednoho architekta a toliktéž písařů, tajemníků, úředních sluhů a hlasatelů, kolik mají ti, kteří dávají lidu obilí. Když by ale něco z téže úřední povinnosti konali ve městě, ať je jim k dispozici toliktéž lidí, vyjma liktory. Jakkoliv chtějí správci vodovodů podle tohoto rozhodnutí senátu užívat služeb těchto služebníků, ať jejich seznam do deseti dnů nejbližších poté, co bylo učiněno toto usnesení senátu, nahlásí státní pokladně. A těm, kteří by byli takto vybráni, ať správci pokladny dají a přidělí roční plat na jídlo, jak se dává a uděluje vedoucímu vydávání obilí. A ať přijmou ty peníze bez nějakého podvodu. A tabulky a papíry a ostatní, co by ti správci potřebovali pro své zaměstnání, ať jim dají konzulové Q. Aelius a Paulus Fabius, nebo i jen jeden z nich, bude-li se jim to zdát, prostřednictví praetorů, kteří mají na starosti státní pokladnu“

 

101. „A rovněž, když správci cest a zásobování, po čtvrt roku zastávají svůj veřejný úřad, ať se i správci vodovodů straní soudů, veřejných i soukromých.“ (?)

Tito sloužící a služebnictvo už, jak se zdá, přestali být využíváni správci, kteří z lenost a nezájmu přestali plnit své povinnosti, ač se na ně stále vyplácí peníze ze státní pokladny. Toliko vyrazí-li ven z města za účelem vykonání nějaké záležitosti, rozkázal senát, aby jim byli pohotově po ruce liktoři. Mně však, když obcházím vodovody, složí má důvěryhodnost a autorita daná mi císařem místo liktorů.

 

102. Když jsem došel až k počátku úřadu správce vodovodů, není nemístné uvést, kdo předsedal tomuto úřadu od Messaly až po mne. Po Messalovi nastoupil za konzulátu Planca a Silia Ateius Capito. Po Capitovi za konzulů C. Asinia Polliona a C. Antistia Veta Tarius Rufus. Po Tariovi za konzulů Servia Cornelia Cethega a L. Visellia Varrona M. Cocceius Nerva, děd božského Nervy, slavný rovněž znalostí práva. Po něm nastoupil za konzulátu Fabia Persica a L. Vitellia C. Octavianus Laenas. Po Laenatovi, za konzulů Aquila Iuliana a Nonia Asprenata M. Porcius Cato. Po něm nastoupil, už po měsíci, za konzulů Ser. Asinia Celera a A. Nonia Quintiliana A. Didius Gallus. Po Gallovi za konzulů Q. Verania a Pompeia Longa Cn. Domitius Afer. Po Afrovi za konzulů Nerona Claudia Caesara III a Cossa, ayna Cossova, L. Piso. Po Pisonovi za konzulů Verginia Rufa a Memmia Regula Petronius Turpilianus. Po Turpilianovi za konzulátu Crassa Fruga a Laecania Bassa nastoupil P. Marius. Po Mariovi za konzulů Luccia Telesina a Suetonia Paulina Fonteius Agrippa. Po Agrippovi za konzulátu Silia a Galeria Trachala Albinus Crispus. Po Crispovi za konzulů Vespasiana III a Cocceia Nervy Pompeius Silvanus. Po Silvanovi za konzulů Domitiana II a Valeria Messaliny Tampius Flavianus. Po Flavianovi za konzulátu Vespasiana V a Tita III Acilius Aviola. A po něm, za konzulátu císaře Nervy II a Verginia Rufa, byl tento úřad svěřen mně.

 

103. Nyní vyložím, na co musí správce vodovodů dávat pozor a také zákon a usnesení senátu týkající se vystrojení k práci. K povinnostem okolo správy vodovodů patří hlídání soukromníků, neodvádí-li někdo vodu bez písemného svolení císaře – neodvádí-li bez povolení veřejnou vodu a neodvádí-li více, než mu bylo dovoleno. Tak totiž zajistíme, aby ta voda, která byla Nervou přidána – jak jsem řekl dříve – mohla být použita k novým kašnám a novým dobrodiním císaře. V obojím je ale třeba vynakládat velkou péči proti mnohým podvodům; je třeba čas od času velmi pečlivě obcházet vodovod, abych prozkoumal dodržování všech císařových dobrodiní. Rovněž je třeba zařídit, aby bez přestání tekla voda v nádržích a kašnách. Což ostatně správci přikazuje i usnesení senátu, jehož slova jsou následující:

 

104. „Protože konzulové Q. Aelius a Paulus Fabius Maximus promluvili o věci počtu veřejných kašen ve městě a v staveních blízkých městu, které zbudoval M. Agrippa, co se má ohledně té věci stát, o tom senátoři takto rozhodli: nařizuje se ani nezvětšovat ani nezmenšovat počet veřejných kašen, který je nyní, jak ho oznámili ti, kterým je senátem rozkázáno, aby dohlíželi na veřejné vodovody a zjistili počet veřejných kašen. A rovněž se nařizuje, aby správci vodovodů, které Caesar Augustu na příkaz senátu jmenoval, dbali, aby veřejné kašny vydávali pokud možno stále ve dne i v noci vodu k užívání veřejnosti.“

 

Soudím, že v tomto usnesení senátu mělo být zaznamenáno, že senát zakázal jak zvětšit, tak zmenšit počet veřejných kašen. Myslím, že se tak stalo proto, že se zdálo, že by tehdejší zásoba vody (když ještě Claudiův a Nový Anionský vodovod nebyly zbudovány), která přitékala do města, nemohla zajistit více rozdělování.

 

105. Kdo chce odvádět vodu k soukromým účelům, musí získat povolení a přinést správci dopis od císaře; správce poté musí zajistit uskutečnění tohoto císařova dobrodiní a jmenovat jednoho císařova propuštěnce jako zmocněnce v té věci. Tyto zmocněnce začal poprvé používat asi Ti. Claudius, poté, co přivedl do města Nový Anionský a Claudiův vodovod. Ten dopis by měl rovněž obsahovat upozornění, které musí být známo i dozorcům, totiž aby nikdy svou nedbalost nebo podvod neomlouval neznalostí. Ten zmocněnec pak musí za pomoci geometrů zařídit, aby byl vyroben calix velikosti odpovídající povolenému množství vody, musí pečlivě prozkoumat velikosti jednotek – ty jsem vypočítal dříve -, stejně jako musí vědět, kde má být umístěn, aby geometři neschválili calix tu menšího, tu většího průměru, podle vlivu osoby žadatele. Ale ani poté není dovoleno vést vodu v trubce libovolného průřezu, nýbrž ta musí mít padesát kroků stejný průměr, jako má calix, jak je to nařízeno usnesením senátu, které je připojeno zde:

 

106. „Protože konzulové Q. Aelius Tubero a Paulus Fabius Maximus ohlásili, že někteří soukromníci berou vodu přímo z kanálů veřejných vodovodů, co se má ohledně té věci stát, o tom senátoři takto rozhodli: aby nebylo nikomu dovoleno brát vodu z veřejných kanálů a aby všichni ti, kterým bylo dáno právo brát vodu, brali ji z nádrží, a aby správci vodovodů hledali, kde by mohli uvnitř města vhodně zbudovat nádrže pro soukromníky, z nichž by brali vodu, kterou by tam přijímali od správců ze společných nádrží. A rovněž aby nikomu, komu je dávána veřejná voda, nebylo povoleno použít méně jak padesát stop od té nádrže, ze které bere vodu, trubku užší než quinarie.“

 

V tomto rozhodnutí senátu jest upozornit na to, že není dovoleno brát vodu odjinud, než z nádrže, aby nebyly veřejné kanály nebo roury často poškozovány.

 

107. Povolení odebírat vodu nemůže nikdo získat ani koupí, ani dědictvím, ani jako nový majitel statku. Jen veřejné lázně mají odpradávna privilegium, že jednou jim přidělené povolení jim zůstane nastálo. To se dozvídám ze starých usnesení senátu, z nichž jsem jedno připojil dole. Dnes se beneficium (dobrodiní) obnovuje vždy, když se změní vlastník.

 

108. „Protože konzulové Q. Aelius Tubero a Paulus Fabius Maximus promluvili o tom, že je třeba ustanovit, podle jakých pravidel mají soukromníci uvnitř i vně města brát vodu, jež jim byla přidělena, co se má ohledně té věci stát, o tom senátoři takto rozhodli: aby přidělení vody bylo platné potud, pokud titíž páni budou vlastnit totéž, ne co vodu přijali. To se netýká vody dávané k užitku lázním nebo vody vydávané jménem Augustovým.“

 

109. Když začne nějaké množství vody přebývat, je to nahlášeno a zaznamenáno do zápisů, podle nichž se přiděluje takto uvolněná voda žadatelům. Tato voda bývala hned odpojena, aby byla v krátkém čase prodána buď majiteli statku, nebo i někomu jinému. Našemu císaři se zdálo správnějším, aby statky nebyly hned zbaveny vody, povolit třicetidenní lhůtu, během níž ti, jichž se to týkalo *** Nenalezl jsem, že by bylo něco ustanoveno ohledně vody vydávané na statky spojenců. Stejně tak je hlídáno a zákonem ošetřeno, aby, dokud by byl naživu někdo z těch, kteří společně získali povolení, mu byl poskytován celý objem vody, určený pro ten statek, a beneficium bylo obnovováno až tehdy, když by z těch, kterým bylo dáno do vlastnictví, zemřeli všichni. Je známo, že se nesmí vést přidělenou vodu jinam, než na ten statek, pro nějž bude dána, stejně, jako se nesmí brát z jiné nádrže, než jaká bude určena v císařově dopisu; toto je zakazováno i výnosy císařů.

 

110. Avšak žádat se musí i o vodu, která se nazývá caduca, tj. která přetéká z nádrže nebo vytéká z prasklin potrubí; na toto bývá císařem udělováno beneficium velmi zřídka. Ale to dává prostor pro podvody vodohospodářů, kterým aby se zabránilo, musí se vydávat velká péče, jak dokazuje úvod císařského nařízení, které jsem připojil dole:

 

111. „Nechci, aby kdokoliv bral vodu spadlou na zem kromě těch, kteří na to mají od mě nebo dřívějších císařů beneficium. Je totiž nezbytné, aby část vody z nádrží přetékala, jelikož to má nejen vliv na zdraví našeho města, ale rovněž to pomáhá k čištění stok.“

 

112. Po vyložení toho, co se týká pravidel využívání vody k soukromým účelům, není od věci zmínit nějaké příklady praktik, kterými jsem objevil, že se tato veřejnosti prospěšná ustanovení obcházejí. V mnohých nádržích jsem nalezl některé calixy větší, než bylo povoleno a některé z nich ani nebyly označeny. Když se nalezne označený calix, který překračuje povolenou míru, ukazuje to na uplácení si voličů ze strany toho zmocněnce, který calix označil. Když však není ani označený, leží vina na všech zúčastněných, především na odběrateli, pak na správci. V některých případech byl sice calix řádně označen a byl i řádné velikosti, ale byly na něj hned napojeny roury většího průměru, což způsobuje, že voda, která není stlačena tak dlouho, jak udává zákon, ale proteče pouze krátkým zúžením, snáze plní širší rouru. Proto je také třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, když je calix řádně označen, aby roury z něj vedoucí byly rovněž v délce, která je určena v usnesení senátu, řádně označeny. Pouze tak se totiž správce, když bude vědět, že nesmí být schválena jiná, než označená potrubí, vyhne případnému nepříjemnému vysvětlování.

 

113. Při schvalování calixů jest rovněž dbáti, aby byly řazeny ve stejné výšce, aby jeden nebyl umístěn níže, druhý výše. Ten, co je níže, nasává více vody, vyšší proti tomu, protože proud vody uchvátí calixy spodní, odvádí vody méně. Některé roury dokonce ani neměly calix. Tyto se nazývají „osamocené“ (fistulae solutae) a je na údržbáři nádrže, zda je rozšíří, nebo zúží.

 

114. Vodohospodáři se dodnes dopouštějí tohoto neodpustitelného zločinu: předají vodu k užívání novému majiteli a vyvrtají pro to v nádrži nový otvor, ale starý zachovají a z toho pak získávají vodu, kterou sami dále prodávají. Domnívám se, že toto by měl správce především napravit. Nemá totiž na starosti jen hlídání samotných kanálů, ale i ochranu nádrží, které jsou častým a bezdůvodným navrtáváním poškozovány.

 

115. Odstranit je třeba rovněž onen zdroj příjmu vodohospodářů, který nazývají puncta. Potrubí ve městě vede po dlouhé vzdálenosti a na rozličných místech pod dlažbou. Všiml jsem si, že tato potrubí jsou tu a tam navrtána a že dávají soukromými přípojkami vodu všem, kteří mají v těch místech obchodní zájmy. Ty trubky byly navrtávány lidmi, kteří jméno od slova puncta (bod). Výsledkem toho bylo, že k veřejnému užitku přišel nakonec jen nepatrný objem vody. Kolik vody bylo takto zcizováno odhaduji z toho, kolik olova se získalo z těchto přípojek, když byly odstraňovány.

 

116. Zbývá ještě ochrana kanálů, ale dříve, než o ní začnu mluvit, je třeba něco říci k pracovní jednotce k tomu ustanovené. Ty jsou dvě, jedna státní, druhá císařova. Státní je starší, už jsem řekl, že ji zřídil Agrippa a odkázal Augustovi, který ji dal státu; ta má okolo dvou set čtyřiceti lidí. Počet lidí v císařské skupině je čtyři sta šedesát mužů. Tuto ustanovil Claudius, když zaváděl do města nové vodovody.

 

117. Obě tyto skupiny jsou ještě vnitřně rozděleny podle profesí na vedoucí, správce nádrží, inspektory, kameníky, omítače a jiné řemeslníky. Někteří z nich mají pobývat mimo město, aby zasahovali u poruch, které nevyžadují velkých oprav, nicméně potřebují včasný zásah. Lidé ve městě se zabývají údržbářskými pracemi u nádrží a munera, především pak při naléhavé potřebě, aby mohla být přebytečná zásoba vody přesměrována z více okrsků do toho, kde je to třeba. Tento velký počet pracovníků v obou těchto skupinách býval buď z touhy nadřízených po oblíbenosti nebo kvůli jejich nezájmu rozptýlen na pracích soukromých osob; tyto pomocníky jsem se rozhodl donutit k nějaké disciplíně a plnění veřejných služeb tak, že vždy den předem nakáži, co se má udělat, a co se jaký den udělalo se zaznamenává v denních protokolech.

 

118. Výdaje na onu státní skupinu jsou placeny ze státní pokladny, kteréžto náklady jsou vyrovnávány z poplatků za čerpání vody. Ty se platí z míst nebo budov, které jsou okolo kanálů, nádrží, munera nebo kašen. Tento příjem činící téměř dvě stě padesát tisíc sesterciů, který byl kolísavý a často si ho někdo přivlastňoval – nedávno byl odváděn do pokladny Domitianovy – jsem pro spravedlnost Božského Nervy vrátil lidu a má svědomitost mě dovedla k vytvoření přesného seznamu, aby bylo známo, kterých míst se tento poplatek týká. Císařská skupina je vyplácena z císařské pokladny, odkud se rovněž platí všechno olovo i všechny náklady spojené s kanály, nádržemi i kašnami.

 

119. Jelikož to, co se zdálo, že by se mohlo týkat pracovních skupin, jsem nyní vyložil, obrátím se, jak jsem slíbil, k věcem ohledně ochrany kanálů, věcem hodným horlivé péče, protože to je snad nejvýznačnější ukazatel velikosti římského impéria. Akvadukty se na mnohých a rozsáhlých místech rozpadají a těmto je třeba pomoci dříve, než to bude vyžadovat rozsáhlou opravu, nicméně často je třeba moudře zastavit snahy ohledně jejich udržování, neboť nemůžeme věřit každému, kdo řekne, že buď zbuduje nebo zvětší stavbu. Proto musí být správce vybaven nejen znalostmi povolaných poradců, ale i vlastními praktickými zkušenostmi a neměl by se radit jen s architekty své vlastní kanceláře, ale měl by si vyžádat i spolehlivé posudky a odborné znalosti mnoha dalších, aby mohl posoudit, co je třeba provést neprodleně a co lze odložit a také, co by se mělo zařídit prostřednictvím nájemních podnikatelů a co prostřednictvím vlastních řemeslníků.

 

120. Nutnost oprav vzniká z těchto příčin: něco se poškodí nezkušeností vlastníků pozemků, nebo stářím, počasím, nebo vinou špatně provedené práce, což se v poslední době stává celkem často.

 

121. Stářím a počasím asi nejvíce trpí ty části vodovodů které vedou na obloucích nebo jsou zapuštěny do svahů kopců; z těch na obloucích pak nejvíce ty, které vedou přes řeku. Proto je třeba rychle uvést do pořádku především tyto úseky. Méně škody utrpí podzemní úseky, nevystavené ani mrazům, ani vedrům. Mají ale zase vady toho druhu, že se jim nemůže pomoci bez jejich přerušení, nebo že mohou být opravovány pouze po odklonění toku, jako například když je třeba něco udělat v samotném kanále.

 

122. Příčiny závad uvnitř kanálu jsou dvojí: buď se totiž zanesou bahnem, které občas ztvrdne i v krustu a sevře průtok vody, nebo se poruší obklad, z čehož vzniknou výtoky, které musejí porušit stěny kanálů a podezdívky. Někdy se rovněž zhroutí pilíře, zbudované z tufu, pod vlastní velkou tíhou. Opravy vnitřků kanálů se nesmějí provádět v létě, aby nebylo znemožněno používání vody v době, kdy je zvláště žádána, ale musejí se dělat buď na jaře nebo na podzim a to ještě s velkým spěchem, všechny přípravné práce se musejí dělat předem, aby kanál byl mimo provoz co nejkratší dobu. A samozřejmě, že se tyto opravy musí dělat po jednotlivých kanálech, aby nescházela městu voda, kdyby bylo zároveň odkloněno více kanálů.

 

123. Ty opravy, které lze provést i bez uzavření vodovodu, spočívají většinou v zednické práci, která se musí provádět ve správný čas a s pečlivostí. Období vhodné pro stavění je od Kalend dubnových do Kalend listopadových; nejlepší je ještě vynechat tu část léta, kdy jsou největší vedra. Je totiž třeba mírného počasí, aby stavba správně absorbovala maltu a srostla v jeden celek. Materiálu škodí ostré slunce neméně než mráz. A žádná jiná stavba nevyžaduje tolik péče než ta, která má vést vodu. Proto je také všem známým, ale málo hlídaným zákonem vyžadována po všech stránkách svědomitost té práce.

 

124. Myslím, že nikdo nepochybuje, o tom, že nejvíce je třeba hlídat kanály blízko města, tj. takové, které jsou blíže sedmého milníku a jsou zbudované z čtyřhranných kamenů, neboť to jsou největší stavby a každý z nich nese velké množství vody. Kdyby se musely přerušit tyto, bylo by město zbaveno velké části zásoby vody. Opravy jsou tedy složité: nová stavba části vodovodu se začne stavět do výše, tok však pokračuje přes ono porušené místo v olověných kanálech. Dále, protože téměř všechna potrubí byla vedena po polích soukromníků a bylo vidět, že přípravy na práci na nich budou v budoucnosti složité, pokud by se nedalo opřít i o nějaké právní ustanovení, aby nebylo soukromníky společně bráněno podnikatelům v přístupu k vodovodům za účelem jejich opravy, bylo učiněno usnesení senátu, které jsem zde připojil:

 

125. „Protože konzulové Q. Aelius Tubero a Paulus Fabius Maximus promluvili o problému oprav kanálů, potrubí a klenutí vodovodů Iuliova, Marciova, Appiova, Tepulského a Anionského, co se má ohledně té věci stát, o tom takto senátoři rozhodli: aby, když se budou opravovat ty kanály, potrubí nebo klenby, které se Augustus Caesar nabídl senát na vlastní náklady opravit, aby se z co nejbližších pozemků soukromníků, odkud by se bez jejich újmy mohly sbírat, brát, nosit země, bláto, kameny, cihly, písek, dřevo a ostatní, co by bylo k opravě třeba, ať jsou ty věci, posouzeny úsudkem spolehlivého muže, dávány, sbírány, brány a odnášeny a ať mají, kteří provádějí opravu, průchod přes pozemky soukromníků bez překážek a volný pohyb za účelem sbírání oněch věcí a za účelem samotné opravy, kdykoliv to bude třeba.“

 

126. Často se ale kanály poškozují vinou neznalosti vlastníků, kteří poškozují kanály sloužící mnoha lidem. Za prvé, prostor, který má podle rozhodnutí senátu v okolí vodovodu zůstat prázdný, zastavují budovami nebo tam sázejí stromy. Stromy škodí více, neboť jejich kořeny narušují základy a stěny. Za druhé, také budují sousedské a polní cesty přes samotné stavby kanálů. A konečně, brání v přístupu těm, kteří přicházejí vodovody opravovat. Toto všechno se řeší v usnesení senátu, které jsem připojil dole.

 

127. „Protože konzulové Q. Aelius Tubero a Paulus Fabius Maximus promluvili o tom, že vedení vodovodů, které přicházejí do města, jsou obestavěna hrobkami a budovami a obsázeny stromy, co se má ohledně té věci stát, senátoři takto rozhodli: že za účelem oprav kanálů a potrubí, které jsou poškozeny, musí se kolem pramenů a klenutí a zdí vodovodů z obou stran nechat volný prostor o šíři patnácti stop a okolo vodovodů vedoucích pod zemí o okolo potrubí ve městě a v areálech blízko městu se musí nechat pět stop na obě strany, tak, že tam odnynějška není povoleno stavět ani hrobky ani jiné stavby, ani sázet stromy a jsou-li v tom prostoru nějaké stromy nyní, budou vykáceny, vyjma těch, které by patřily k vesnickým statkům nebo by byly uzavřeny budovami. Pokud by někdo jednal proti tomuto nařízení, bude mu udělena za každý jeden případ pokuta deset tisíc sesterciů, z nichž by se polovina dala za odměnu udavači, jehož přičiněním především by byl ten, kdo by jednal proti tomuto rozhodnutí senátu zatčen, druhá polovina by se dala do státní pokladny. O tom ať rozhodují a zkoumají to správci vodovodů.“

 

128. Toto rozhodnutí senátu by se mohlo zdát velice spravedlivým, zvláště, když se ty prostory vyhrazují pouze k veřejnému užitku. Avšak naši předkové s obdivuhodnou spravedlností neodnímali soukromníkům ani to, co patřilo do obecních pozemků (ager publicus) pozemků, ale když budovali vodovod a při tom se vyskytl nějaký neochotný majitel nějakého pozemku, jehož část bylo nutno získat do nájmu, zaplatili rovnou za celé pole a po určení nezbytně širokého pruhu, kudy měl vodovod vést, to pole znovu prodali, takže jak stát, tak soukromníci měli své na svém pozemku a s plnými právy. Mnozí ale byli nespokojeni s tím, že mají pozemek ohraničený vodovodem a tak tu a tam navrtávali stěny kanálů, a to jak ti, kteří měli povolení k čerpání vody, tak i ti, kteří zneužívají i tu nejmenší příležitost, kterou jim dává císařovo beneficium, k napadání vodovodů. Co by se asi stalo, kdyby všechny tyto přestupky nebyly zakázány pečlivě navrženým zákonem a za jeho porušení nehrozil viníkům nemalý trest? Proto jsem připojil i samotný zákon:

 

129. „T. Quintus Crispinus se náležitě otázal lidu a lid náležitě rozhodl na foru před rostrou chrámu božského Iulia, den před Kalendami červencovými. Nejprve hlasovala tribus Sergia. Za tribus Sergia jako první hlasoval Sextus Varro, syn Luciův. Kdokoliv by po schválení tohoto zákona vědomě kanály, potrubí, klenby, roury, trubky, nádrže nebo kašny veřejných vodovodů vedoucích do města se špatným úmyslem navrtal, přerušil nebo způsobil jejich navrtání nebo přerušením, nebo by je jinak poškodil, takže by voda mohla těmi vodovody nebo jejich částmi hůře jít, padat, téct, přicházet nebo být do města Říma vedena a nebo tak, že by ve městě Římě a v těch místech a budovách, které jsou blízko města, se nedostávala voda, nebo že by se nedostávala na ty zahrady, sady a místa, kterýchžto zahrad, sadů a míst majitelům byla nebo bude dána nebo přidělena voda, nebo takže by zabránil, aby voda tryskala, byla rozdávána, rozdělována, pouštěna do nádrží a kašen, tento budiž potrestán dát římskému národu sto tisíc sesterciů. A dále, aby, kdokoliv by učinil něco z toho ve zlém úmyslu, budiž potrestán všechno nahradit, přestavět, opravit, postavit, zřídit, případně rychle zbořit a udělejž to bez zlého úmyslu a to všechno ať udělá tak, jak mu to nakáže správce vodovodů, ať to bude kdokoliv, nebo, nebude-li správcem vodovodů nikdo, jak mu nakáže ten praetor, který rozhoduje spory mezi občany a cizinci a tento správce, a pokud nebude zvolen, tak ten praetor jeho jménem, ať má právo a moc k tomu viníka donutit, potrestat ho nebo od něj přijmou zástavu. Udělá-li něco z oněch zmíněných činů otrok, budiž potrestán jeho pán zaplatit římskému národu sto tisíc sesterciů. Je-li, nebo bude-li, nějaké místo okolo kanálů, potrubí, kleneb, rour, trubek, nádrží či kašen veřejných vodovodů, které vedou a budou vést do města Říma, ohraničeno, ať po schválení tohoto zákona tam nikdo nic neumisťuje, nezřizuje, neoplocuje, nepřipevňuje, nevztyčuje, neukládá, nestaví, neorá, nesází nebo ať na to místo nic a nikoho nepouští, leda za důvodem dělání a opravování toho, co bude dovoleno a nařízeno tímto zákonem. Kdo by proti tomu něco učinil, budiž proti němu použito ve všech věcech stejného zákona a práva,jako by se užilo, kdyby proti tomuto zákonu přerušil nebo navrtal kanál nebo potrubí. Tímto zákonem není nijak zakazováno na tom místě pást dobytek, séci trávu nebo vytrhávat trní. Správci vodovodů, kteří jsou a budou, ať zařídí, aby na tom místě, které je určeno okolo pramenů, kleneb, zdí, kanálů a potrubí, všechny stromy, réva, křoví, trní, naváté hromady, zdi, vrby, rákosí byly odstraněny, vykáceny, vykopány, vyvráceny až potud, pokud by si mysleli, že je to správné učinit a ať mají pravomoc za to od viníků přijmout zástavu, potrestat je a donutit k nápravě.Vinná réva nebo stromy, které jsou uzavřeny ve statcích, budovách, nebo mezi zdmi, a zdi, které správci vodovodů slíbili majitelům, prozkoumavše příčiny, proč tam jsou, neničit, a kterým je nadepsáno nebo vytesáno jméno toho správce, který to dovolil, ty ať zůstanou, v tom tento zákon nijak nebrání. Dále tento zákon nijak nebrání těm, kterým to správci vodovodů povolili nebo povolí, brát a pít vodu z pramenů, kanálů nebo potrubí, vyjma prostřednictvím kola, calixů nebo jiných přístrojů, jestliže nebudou vykopávat novou studnu nebo vrtat nový otvor.“

 

130. Netvrdím, že ti, kteří tento tak užitečný zákon porušují, nejsou hodni trestu, jak je tam vyměřen, ale vinou dlouhé nedbalosti úřadů byli lidé uklidněni, takže by se měli donutit k návratu k plnění povinností mírně. Proto jsem se, bez zlého úmyslu, snažil, pokud jsem mohl, aby ti, kteří udělali chybu, byli udrženi v anonymitě. Těm, kteří si po napomenutí získali povolení od císaře, se může zdát, že jsem to dělal, abych získal oblibu. Do budoucna si přeji, aby nebylo třeba sáhnout k zákrokům podle toho zákona, protože bude lepší chránit, i přes osobní nevraživost, důvěryhodnost tohoto úřadu.


 

Přeložil Jan Ctibor, 2005