Gaius Valerius Catullus


Básně

Carmina


LESBII (carmen V, v originále falaický hendekasyllabos)

Žijme, moje Lesbie, opojme se láskou!
Pohoršené reptání protivných starců
kéž je nám jen hloupou fraškou!

Slunce zapadá a vychází,
stále znovu.
Ale když svit dne zhasne,
my máme noc.
Jedinou. Věčnou.

Pojď blíž, dej mi tisíc polibků, pak sto,
pak tisíc mazlivých a zase sto
a ještě tisíc se stovkou.
Až bezpočtukrát splynou naše rty,
čísla popleteme,
aby snad nějakého závistivce
nepolekala taková záplava.

LESBII (carmen LI, v originále sapfická strofa)

Ten muž se mi jeví jako samotný bůh,
ba (jde-li to vůbec) je víc než bozi!
Vždyť on je s tebou a stále tě může
vidět i slyšet,

když se sladce směješ. Žárlím – tenhle sok
mi vyrval všechen cit – neboť i já se
na tebe zahleděl a … nic jiného
není ---

… můj jazyk těžkne, tělem se rozlévá
hřejivý plamen, něco zvláštně bzučí
v mých uších, mé jiskrné zřítelnice
halí noc temná.

Klid ti, Catulle, škodí – nic neděláš,
jen brouzdáš svou myslí v kdovíjakých snech.
Vždyť tímto sešli mocní králové i
nádherná města!

ROZPOLCENÍ (carmen LXXXV, v originále elegické distichon)

Milovat? Zabít tě? Proč tolik rozporu? ptáš se…
Nevím… Mé srdce chce obojí a to mě trhá.


Přeložil Lukáš Lička, 2006