Poznámky a vysvětlivky

 

[Předmluva] císař Valens Gothicus Maximus, jemuž je dílo adresováno, vládl v letech 364 – 378 po Kr. Do roku 375 byl spoluvládcem svého bratra Flavia Valentiana, který byl provolán za císaře vojskem jako nástupce císaře Ioviana a Valentovi svěřil do správy východní část říše. Oběma se celkem bránilo říši bránit, nicméně Valens padl v krvavé řeži s Visigóty u Hadrianopole.

 

Kniha I

 

1. Romula, syna Rhey Silvie… Romulus a Remus pocházeli podle tradice ze starobylého města Alba Longa.

 

2. …které podle svého jména nazval… ve skutečnosti je slovo Roma nejspíše etruského původu. Někde se také uvádí, že pochází z řeckého rheó – teku; slovo Roma by tedy mělo znamenat „Brod“ – na území Říma se v dávných dobách skutečně nalézal velice důležitý brod přes Tiber.

 

2-5. dějiny Říma v tomto období tak, jak jsou zde podány, jsou z největší části jen báje. K jakýms historickým skutečnostem se dostáváme až s postavou Tarquinia Prisca. Ze čtyř předcházejících králů nemůžeme o žádném jistě říci, že existoval, a samotný Řím byl do příchodu Etrusků asi více vesnicí než městem.

 

9. Od té doby začali vládnout konzulové… podle tradice došlo k vyhnání králů a ustanovení republiky v letech 510-509 př. Kr., ve skutečnosti vládli králove v Římě ještě o něco déle.

 

11. …málem Řím dobyl… Porsena Řím ve skutečnosti nejspíš dobyl opravdu.

 

13. …se vzbouřil římský lid… tzv. první secese, kdy se část obyvatel Říma vystěhovala na na Svatou horu (Mons Sacer); stalo se tak roku 494 př. Kr. Plebejci si tímto vymohli vytvoření úřadu tribuna lidu.

 

16. …za konzulátu C. Fabia a L. Virginia…v roce 482 př. Kr. Fabiové byli pobiti v bitvě u říčky Cremery, přítoku Tiberu. V letech před touto událostí byli Fabiové nejmocnějším rodem v Římě.

 

18. …bylo ustanoveno deset mužů… tzv. decemviri ligibus scribendis, u moci byli v letech 451 a 450 př. Kr. a byli zvoleni, aby sepsali do té doby nepsané římské zákony. Výsledkem jejich práce byly proslulé „Zákony dvanácti desek“.

 

19. …roku třístého patnáctého… tj. 437 př. Kr.

 

20. …po dlouhém obléhání… trvalo prý deset let (405-396 př. Kr.). Tímto vítězstvím se Římané zbavili svého největšího nepřítele v Latiu.

 

…přišli senonští Galové… jde o známý Galský vpád do Itálie z roku 387 př. Kr., s nímž se pojí mnoho legend (např. o kapitolských husách). Známé je taky vyprávění o tom, jak Galský náčelník Brennus přihodil při odměřování výkupného na váhy svůj meč se slovy Vae victis, Běda poraženým. To, že Galy při návratu porazil Camillus je pozdější legenda.

 

Kniha II

 

1. …vojenští tribuni s mocí konzulskou… tito úředníci byli voleni již asi od roku 444 př. Kr. a význam zavedení tohoto úřadu byl především vojenský. Tribuni byli tři, později jich bylo šest a mohli se jimi stát i plebejci, kteří v této době ještě nemohli být zvoleni konzuly, takže to bylo výhodné i pro ně. Ale již od roku 367 př. Kr., kdy se opět začali volit konzulové, si plebejové vymohli právo, aby byl jeden z konzulů volen z nich.

 

…začal Řím růst… v období po vpádu Galů ale museli Římané několik desetiletí obnovovat své dřívější postavení, vzbouřili se proti nim totiž jejich spojenci v Latiu, které se jim podařilo pacifikovat až v polovině 4. století př. Kr.

 

3. …uplynuly čtyři roky tak, že nebyly… mezi lety 376-371 se nekonaly žádné sněmy pro volbu konzulů, neboť je blokovali tribuni lidu Licinius s Sextius, snažíce si vynutit právo na konzulát pro plebeje.

 

4. …za konzulů… roku 365 př. Kr., kdy v Římě vypukla morová epidemie.

 

7. …tohotéž roku…Alexandrie…v roce 332 př. Kr.

 

8. …vedli válku proti Samnitům… jde již o druhou samnitskou válku, vedenou v letech 328-302 př. Kr.; události zde popisované jsou z roku 324 př. Kr.

 

9. …Samnité Římany…porazili… v roce 321 př. Kr., kdy Samnité obklíčili a uzavřeli římské vojsko v Kaudijské soutěsce. Římané se pak museli stáhnout a na pět let vůbec zastavili boje.

 

…tak ukončili válku… roku 290 př. Kr. Eutropius počítá od začátku první do konce třetí samnitské války, tj. 343-290 př. Kr.

 

11. …byla vyhlášena válka Tarentským… v roce 282 př. Kr., když Římané poslali do Tarentského zálivu loďstvo na pomoc řeckému městu Thúrie proti pirátům. Tarenťané to ale považovali za provokaci a porušení smlouvy o tom, že Římané nebudoudo Tarentského zálivu posílat lodě, římské loďstvo potopili a římskou posádku z Thúrií vyhnali.

 

…épeirského krále Pyrrhu… Épiros ležel na druhé straně Jaderského moře. Pyrrhos byl velkým dobrodruhem a válečníkem, který chtěl následovat Alexandra velikého.

 

…když pak byla svedena bitva… u Héraklea roku 280 př. Kr.

 

13. …v bitvě byl Pyrrhos raněn… v bitvě u Auscula v roce 279 př. Kr. Pyrrhos, na rozdíl od zde podávané verze, tuto bitvu vyhrál, ale s ohromnými ztrátami. Právě odtud pochází známé „Pyrrhovo vítězství“ (po bitvě prý řekl: „Ještě jedno takové vítězství a jsem ztracen“). Poté odplul Pyrrhos na Sicílii, již chtěl učinit svou základnou pro další výboje, ale příliš se mu zde nedařilo, takže se o tři roku později vrátil do Itálie.

 

14. …Curius s ním svedl bitvu… u Beneventa v roce 275 př. Kr. Město se tehdy jmenovalo Maleventum, přejmenováno bylo až po tomto vítězství.

 

…později byl zabit v Agru... Pyrrhos zemřel neslavně, když se snažil dobýt řecké město Agros. Při chaotických pouličních bojích mu jakási stařena hodila na hlavu tašku.

 

16. …založili osady…Beneventum…právě nyní bylo město přejmenováno z Maleventum a byli zde usazeni římští osadníci.

 

18. …byl uspořádán census… v roce 265 př. Kr.

 

…byla započata válka proti Afričanům… první punská válka, kerá začala v roce 264 př. Kr. a táhla se až do roku 241 př. Kr.

 

20. …Duilius v bitvě porazil… u Mylae v roce 260 př. Kr. Jde o první římské námořní vítězství.

 

21. …na moři se bojovalo… v roce 256 př. Kr. u mysu Ekmon na jihozápadním pobřeží Sicílie. Byla to jedna z nejtěžších námořních bitev, která se kdy ve středomoří odehrála. Svých námořních vítězství nad v mořeplavbě mnohem zkušenějšími Kartháginci dosahovali Římané pomocí můstků (tzv „havranů“), které se zahákly do nepřátelské lodi a následně po nich přeběhli římští legionáři a loď obsadili. Tyto můstky ale také zhoršovaly stability lodě, což se římskému loďstvu stalo několikrát osudným.

 

22. …za konzulů M. Aemilia Paula… v roce 255 př. Kr. Římské loďstvo, které evakuovalo zbytky vojsk z Afriky, sice nejdříve zvítězilo v bitvě mysu Hermaeum, pak ale bylo zničeno v bouři u mysu Pachynos.

 

24. …Metellus porazil… roku 251 př. Kr. u Panorma

 

26. …Claudius bojoval… v roce 249 př. Kr., bitva se odehrála u Drepana. Římané byli již od roku 255 př. Kr. na moři v permanentní krizi.

 

27. …za konzulů C. Lutatia Catula… v roce 241 př. Kr.

 

…naproti Lilybeaum… bitva je známá jako bitva u Aegatských ostrovů.

 

Kniha III

3. ...oslaven triumf nad Sardinskými... roku 235 př. Kr.

 

7. ...začal Hannibal válku... roku 219 př. Kr.

 

8. ...uvádí se, že přivedl... údaje o síle sborů, které přivedl Hannibal do Itálie, se značně různí, on sám ale na tzv. „lacinské desce“, kterou později uložil těsně před svým odchodem z Itálie v chrámu na lacinském pobřeží, blízko Krotónu, uvádí údaj dvacet šest tisíc mužů.

 

9. ...jako první se postavil... v listopadu 218 př. Kr. u levého přítoku Pádu, Ticinu, bitva u Trebie pak byla vybojována hned v prosinci téhož roku.

 

9. V té bitvě samotného... v bitvě u Trasimenského jezera, což byla jedna z nejtěžších porážek Římanů v jejich dosavadní historii, ztratili na patnáct tisíc mužů.

 

14. ...dobyl i slavné...Syrákúsy... v roce 211 př. Kr., při dobytí zahynul i slavný fyzik Archimédés.

 

18. ...padl u Seny do léčky... bitva je také známá jako bitva na Metauru, odehrála se na jaře roku 207 př. Kr.

 

23. Potom se oba velitelé střetli... roku 202 př. Kr. u Zamy, asi 120 km jihozápadně od Karthága.

 

23. Tak skončila druhá punská válka... v roce 201 př. Kr.

 

Kniha IV

 

1. ...válka makedonská... Filippos vyhlásil Římanům válku už v roce 215 př. Kr., po bitvě u Cann, ale Římanům se podařilo přimět řecký Aitólský spolek, aby vyhlásil Filippovi válku. V roce 205 př. Kr. pak Římané s Filippem uzavřeli mír (konec tzv. první makedonské války), v roce 200 př. Kr. ale začala válka znovu (tzv. druhá makedonská válka), která skončila vítězstvím Říma po bitvě u Kynoskefal roku 197 př. Kr.

 

2. Filippovi byl dán mír... šlo o mír opravdu mírný, Římané si nekladli nároky na žádná nová území, formálně vrátili Řecku svobodu a zcela se z něj stáhli.

 

4. ...za konzulátu L. Cornelia Scipiona... 190 př. Kr.

 

5. ...vypil raději jed... Hannibal zemřel roku 182/183 př. Kr., ve stejném roce jako Scipio Africanus.

 

10. ...začala třetí válka... 149 př. Kr, skončila pak 146 př. Kr.

 

12. Tak bylo Karthágo vyvráceno... 146 př. Kr.

 

13. ...jakýsi Lžifilippos... (Pseoudofilippos), nějaký Andronikos, který se vydával za Perseova syna Filippa, využil nespokojenosti obyvatelstva ke vzpouře, která byl Římany potlačena za dva roky, 148 př. Kr., a skončila ustanovením Makedonie jako římské kolonie.

 

14. ...Korinth dobyl a vyvrátil... v roce 146 př. Kr., stejně jako Karthágo.

 

16. ...jakýsi Viriathus... Hispánie se bouřila už od doby, kdy byla Římany podrobena (197 př. Kr.), v roce 179 př. Kr. Římané odbojné kmeny (hlavně Galibery a Lusitánce) pacifikovali, nicméně v roce 154 př. Kr. vypukla vzpoura znovu a v jejím čele stanul Viriathus, který do té doby, než byl v roce 140 př. Kr. zavražděn, vedl proti Římanům úspěšnou partizánskou válku.

 

17. ...Quintus Pompeius, poražený u Numantie... Numantie byla velké město v horách, základna Galiberů, v níž odolávali povstalci Římanům až do roku 133 př. Kr.

 

20. ...Perperna, římský konzul... v roce 130 př. Kr.

 

26. ...byla vyhlášena válka Iugurthovi... v roce 111 př. Kr. Tato válka, která se pro stálé uplácení římských vojevůdců a politiků Iugurthou táhla šest let, až do roku 106 př. Kr., se později stala námětem slavné Salustiovy historické monografie.

 

Kniha V

 

1. ...římští konzulové...byli poraženi... v roce 105 př. Kr. u Arausia.

 

1. ...ve dvou bitvách... C. Marius a Q. Lutatius Catulus se s germánskými kmeny srazili dohromady dvakrát, v roce 102 př. Kr. u Aquae Sextiae (dnes Aix-en-Provence nedaleko Marseille) a v roce 101 př. Kr. u Vercell (v severní Itálii, přibližně na půli cesty mezi Turínem a Milánem, dnes Vercelli)

 

2. ...v té bitvě... míněna je bitva u Vercell. Eutropiovo podání budí dojem, že byly sveden bitvy tři, ve skutečnosti byly ale jenom dvě.

 

3. ...za konzulůSex. Iulia Caesara... v roce 91 př. Kr. Jde o tzv „spojeneckou“ nebo „marsickou“ válku. Trvala do roku 88 př. Kr. a byla bojem obyvatel Itálie, římských spojenců, kteří sice nesli velkou část tíhy bojů za Řím, neměli ale ani římského občanství ani práv s ním spojených. Vypukla poté, co byl zavražděn tribun lidu Marcus Livius Drusus, který za rozšíření občanství bojoval.

 

4. Roku od založení města... v roce 88 př. Kr.

 

Kniha VI

 

1. ...když Sulla zavedl ve státě pořádek... Sulla v hodnosti diktátora ovládal Řím v letech 82-79 př. Kr., pak se stáhl do ústraní a v roce 78 př. Kr. (tj. za konzulátu Lepida a Catula) zemřel

 

6. ...roku po založení města... 74 př. Kr

 

7. ...roku šestistého sedmdesátého osmého... povstání začalo roku 73 př. Kr.

 

12. ...tato válka byla svěřena Pompeiovi... v roce 67 př. Kr.

 

15. ...Za konzulátu M. Tullia Cicerona... v roce 63 př. Kr.

 

17. ...byl konzulem zvolen Iulius Caesar... v roce 59 př. Kr. Galii ovládl do roku 52 př. Kr.

 

18. ...M. Licinius Crassus svedl bitvu... bitva u Karrh se odehrála v roce 53 př. Kr. Crassova smrt znamenala rozpad triumvirátu, uzavřeného v roce 60 př. Kr. mezi Pompeiem, Crassem a Caesarem.

 

19. Caesar, vraceje se z Galie... po smrti Crassově v roce 53 př. Kr., kdy Caesar stále ještě bojoval v Galii, přešel Pompeius, který byl v Římě a měl tam silné pozice, ke konzervativnímu senátnímu křídlu, Caesarovi nepřátelskému. V roce 51 př. Kr., když Caesar právě ukončil své galské tažení, začal Pompeius spolu s některými senátory žádat, aby byl Caesar zbaven svých pravomocí a velení. Caesar žádal nejprve, aby mu byly ponechány dvě legie, na obranu Illyrie a Předalpské Galie, ale když neuspěl s tímto ani u senátu ani u Pompeia, prohlásil, že svá vojska rozpustí, učiní-li tak i Pompeius, který měl legie v Hispánii. Pompeius to ale odmítl a naopak donutil senát, aby Caesara jeho legií a pravomocí oficiálně zbavil. Snažení tribunů lidu, Caesarových stoupenců, Marca Antonia a Quinta Cassia zvrátit toto rozhodnutí vyšlo na prázdno, když senát bezprecedentně zrušil jejich veto. Když tito pak z Říma utekli do severní Itálie k Caesarovi, který tam čekal na výsledek dění v Římě, vyrazil tento bez váhání s jednou legií na Řím. 10. ledna 49 př. Kr. pak překlročil říčku Rubicon, o níž byl Sulla stanovil zákon, že kdo ji s vojskem a bez souhlasu senátu překročí, je považován za nepřítele státu. Tímto tedy začala nová občanská válka.

 

19. Konzulové s Pompeiem...utekli z města... celá Caesarova opozice utekla z Říma v takovém děsu a zmatku, že na Capitolu nechali i státní pokladnu.

 

22. Když se odtud vrátil, porazil...Farnaka... v roce 47 př. Kr. Právě po porážce tohoto krále poslal Caesar do Říma slavnou zprávu Veni, vidi, vici.

 

25. ...jednoho obyčejného dne... v roce 44 př. Kr. o březnových Idách – 15. března, na schůzi senátu v Pompeiově radnici (nikoliv na foru, jak se často traduje – Pompeiova radnice ležela od fora za Capitolem).

 

Kniha VII

 

1. Ale oba konzulové zemřeli... traduje se, že je v této bitvě, svedené roku 43 př. Kr., zabil či dal zabít sám Octavianus, aby tak on jediný se stal vítězem.

 

3. ...u řeckého města Filipp... u severního pobřeží Řecka, bitva se odehrála v roce 43 př. Kr.

 

3. ...u Perúsie... v roce 40 př. Kr. Po dobytí tohoto města jej nechal Augustus vyvraždit a ze zajatců dal tři sta mužů obětovat Caesarovi.

 

4. ...rozpoutal těžkou válku Sex. Pompeius... v roce 36 př. Kr. ho porazil Augustův vojevůdce Agrippa.

 

6. ...a vzal si za manželku Kleopatru... Antonius se s ní setkal při své výpravě proti Parthům a zcela jí podlehl. Toho využíval Octavianus pro oslabení Antoniových pozic v Římě, zvláště mu pomáhalo, že Antonius chtěl darovat Kleopatře některá římská území.

 

7. ...byl poražen...u Aktia... 22. září 31 př. Kr.

 

8. ...zemřel ve věku... zemřel 19. srpna 14 po Kr.

 

9. Pobil nesmírné sbory Germánů... ale utrpěl také těžkou porážku 9. 9. 9. (!) po Kr v Teutoburském lese, kde germánský vojevůdce Arminius zcela zmasakroval tři římské legie pod velením Publia Quintilia Vara. Po této katastrofě skončily všechny římské pokusy o posunutí hranic až k Labi.

 

10. ...Tiberius... vládl 14 – 37 po Kr. Eutropiova charakteristika se hodí na několik posledních let jeho vlády, zpočátku se Tiberius snažil říši prospívat – musel zavést tvrdá úsporná opatření, neboť pokladna byla po Augustově vládě plné megalomanských projektů značně zchudlá. Tím si ale proti sobě popudil takřka všechny, takže se nakonec byl nucen uchýlit k tvrdé a kruté diktatuře.

 

12. ...Caligula... 37 – 41 po Kr. Začátek jeho vlády byl sice oslavován a vypadal nadějně, pak se ale Caligula zcela pomátl, patrně v důsledku nemoci, snad zánětu mozkových blan. Z jeho excesů uveďme například to, že považoval všechny ženy za své (a choval se podle toho), nutil senátory, aby ho obsluhovali jako otroci, svého koně chtěl udělat senátorem, postaviv mu mramorovou stáj, zamýšlel také provést hromadné vyvraždění senátorů.

 

13. ...Claudius... vládl 41 – 54 po Kr. Patřil k nejvzdělanějším římským císařům, byl i autorem rozsáhlé encyklopedie o Etruscích, jež se nám ale bohužel nedochovala ani ve zlomcích.

 

14. ...Nero... 54 – 68 po Kr. I jeho vláda zpočátku vypadala slibně, konec byl ale opět vyplněn násilím a krutostmi.

 

16. ...Ser. Galba... všichni tři císaři, o nichž se zde mluví, se u vlády stihli vystřídat během jediného roku, 69 po Kr.

 

19. ...Vespasianus... 69 – 79 po Kr.

 

21. ...Titus... 79 – 81 po Kr.

 

21. ...vybudoval amfitheátr... amfitheátr Flaviovců neboli Colosseum, stavba byla zahájena už Vespasianem.

 

23. ...Domitianus... vládl 81 – 96 po Kr.

 

Kniha VIII

 

1. Roku osmistého padesátého... 96 n. l.

 

2. ...Ulpius Crinitus Traianus... vládl 98 – 117 po Kr.

 

3. Dorazil až na hranice Indie... za tohoto jeho tažení dosáhla v roce 117 po Kr. římská říše největší územní rozlohy, kterou kdy měla. Podmanění těchto nově dobytých území ale nebyl trvalé a Římané je vzápětí zase ztratili či vyklidili.

 

3. ...Madenou... asi je míněna Médie

 

5. ...jediný...pohřben uvnitř města... což zakazovaly už od nejstarších dob zákony dvanácti desek.

 

6. ...Aelius Hadrianus... 117 – 138 po Kr. Území, která vyklidil, vyklidil ne, jak píše Eutropius, ze závisti, ale proto, že byla dlohodobě stěží udržitelná.

 

8. ...T. Antoninus Pius... 138 – 161 po Kr.

 

9. ...M. Antoninus... jinak též zvaný Marcus Aurelius, vládl 161 – 180 po Kr.

 

10. ...apoplexis... mrtvice

 

12. ...válku proti Markomanům... germánský kmen Markomanů sídlil severně od Dunaje přibližně v oblasti dnešní České republiky. Římané pronikli během těchto válek na jižní Slovensko (kde zanechali slavný nápis v trenčínské skále) a dokonce i k nám na jižní Moravu.

 

15. ...L. Antoninus Commodus... 180 – 192 po Kr.

 

17. ...sestavil perpetuum edictum... šlo o zredigování a sepsání všech praetorských ediktů. Praetoři měli v Římě od dob republiky funkci soudců a vždy při svém nástupu do funkce vyhlašovali nové edikty, jimiž se chtěli řídit a podle nichž chtěli postupovat (jakési právní zásady), a zároveň přijímali i všechny edikty svých předchůdců.

 

18. ...Septimus Severus... vládl 193 – 211 po Kr.

 

20. ...Caracalla... 211 – 217 po Kr.

 

22. ...M. Aurelius Antoninus... zvaný je též Elagabalus. El-Gabal byl bůh slunce v městě Emese v Sýrii, odkud pocházela císařova matka. Kult tohoto boha se snažil přenést i do Říma, ale pak byl zabit při povstání iniciovaném právě jeho matkou Juliou Soaemiasou a babičkou Juliou Maesou, které si ho sice byly prosadily na trůn, teď se ale, vzhledem k jeho stoupající neoblíbenosti, obávaly, že by mohly ztratit postavení i život. Na trůn pak Maesa prosadila svého dalšího vnuka, Aurelia Alexandra, za něhož ale íceméně vládla jeho matka Julia Mamaea.

 

23. ...války proti Partům... ačkoliv Parthové působili Římanům neustále velké těžkosti, nakonec je tito, především Septimus Severus, natolik oslabili, že už pro ně nemohli představovat vážnější nebezpečí. Jenže této slabosti parthské říše využili perští Sásánovci, jejichž král Artaxerxés v letech 223 – 226 parthskou říši porazil a ovládl. Pro Římany pak Sásánovci představovali ještě mnohem větší nebezpečí, než předtím Parthové. Považovali se za přímé nástupce dávných Achaimenovců a nárokovali si všecno území, které k této staroperské říši patřilo, tedy i římské provincie na pobřeží Středozemního moře.

 

Kniha IX

 

1. ...Maximinus... vládl 235-238 po Kr., je označován za prvního z tzv. vojenských císařů, jak se označují římští vládci až do Diocletiana (nastoupil 284 po Kr.) Do té doby se na římském trůnu vystřídalo ke třiceti císařů.

 

2. ...Gordianus... zvaný třetí, vládl 238-244 po Kr. Gordianus I. byl jeho děd, nikoliv otec, jak píše Eutropius, za císaře byl provolán vojáky v Africe v roce 238 po Kr., zemřela ale ještě téhož roku, spolu s ním i Gordianus II., jeho syn a necelý měsíc i spoluvládce. Gordianus III. pak byl vnukem prvního a synovcem druhého.

 

3. ...dva Filippové... Filippus Arabs a Filippus II. První z nich vládl 244-249 po Kr.

 

4. ...Decius... 249-251 po Kr.

 

7. ...Valerianus...Galienus... vládli 253-260, resp. Galienus 268 po Kr.Museli čelit největšímu nepřátelskému náporu na římskou říši, jaký dosud zažila.

 

7. ...Valerianus...byl zajat... jako jediný římský císař v historii

 

8. ...Gallienus... provedl ale reformu armády, která stála na počátku příštích úspěchů – zakázal senátorům zastávat vysoké důstojnické funkce, čímž se velení armády stalo více profesionálním, a zavedl také pohyblivé jezdecké oddíly – do té doby byla římská armáda převážně pěchotní.

 

9. ...ujal se vlády v Galii Postumus... byl spíše vzdorcísařem, ovládl celou Galii, Hispánii a Británii. Zároveň se na východě vzbouřila Zenobia (viz od. 13) a vyhlásila naprostou nezávislost svých území v Sýrii, Mezopotámii, Egyptě a Malé Asii na Římu. Když pak v roce 268 po Kr. vpadla do malé Asie a Řecka ohromná vojska Góthů, ocitla se římská říše na pokraji naprostého zhroucení.

 

11. ...Claudius... zvaný Gothicus (gótský), vládl 268-270 po Kr., zemřel asi na mor.

 

13. ...říše se ujal Aurelianus... vládl v letech 270-274 po Kr. a během této doby si vysloužil titul „Obnovitel“ – dokázal totiž říši, která se několik málo let předtím téměř zhroutila, zabezpečit vojensky, rozšířil ji do původních hranic a upevnil i její vnitřní stabilitu porážkou Zenobie a Postumova nástupce Tetrica. Zahájil také tažení proti zločinnosti a provedl reformu měny, nicméně hospodářství se mu oživit nepovedlo.

 

17. Probus… vládl 276-282 po Kr.

 

18. ...Carus... 282-283 po Kr. Tito císaři sice dokázali říši zabezpečit vojensky, uvnitř ale stále panoval chaos a bída.

 

19. ...Diocletiana... 284-305 po Kr.

 

22. ...Quingentiani... soudí se, že jde o obyvatele Kyrenaiky, jinak se jim též říkalo Pentapolitani, tj. „obyvatelé pětiměstí“ – měst Kyrene, Bereniké, Apollonia, Arsinoé a Ptolemais.

 

22. ...učinil Augustem,Caesary... toto Diocletianovo uspořádání vlády se nazývá tetrarchie.

 

25. ...úlohu zvěda... v org. speculator, kteří ale tvořili osobní stráž správce provincie, u každé legie jich bylo deset.

 

26. ...pečlivý vládce… po dlouhé době zavedl v říši pořádek. Začal se nazývat dominus et deus, pán a bůh (období římských dějin od Diocletiana se tedy nazývá dominát), snažil se řešit vnitřní problémy říše – rozdělil ji mezi čtyři vládce, aby každý mohl lépe a snáze spravovat svěřené území. Administrativně ji rozdělil na dvanáct tzv. diecézí, které pak ještě na devětadevadesát provincií. Provedl i hospodářskou reformu, jíž chtěl oživit hospodářství říše, která ale příliš pozitivních výsledků nepřinesla.

 

18. ač zemřel jako soukromá osoba... zemřel r. 316 po Kr. Jeho palác tvoří dnes centrum chorvatského Splitu.

 

Kniha X

 

1. Po odchodu těchto dvou mužů... v roce 305 po Kr.

 

1. ...zemřel ve třináctém roce vlády... Eutropius počítá od chvíle, kdy se stal caesarem, čili od roku 293, takže zemřel už v roce 306.

 

2. ...jeho syn Konstantinus... 306-337 po Kr. Zde ho píši s „K“, aby čtenáře nemátla podobnost jmen jeho otce Constanta a synů Constanta (II.), Constantina (II.) a Constanta.

 

2. ...Villa Publica... „obecní dům“, stál na Martově poli a sloužil úředníkům např. při konání censu či pro přijímání cizích vyslanců.

 

3. ...Licinia... 308-324 po Kr.

 

4. ...Galeriova smrt... 311 po Kr.

 

4. ...porazil v Římě u Mulvijského mostu... 12. října 312. Během této slavné bitvy se mu prý zjevilo znamení kříže. konstantinus už ostatně křesťany nepronásledoval a Milánským ediktem z roku 313 křesťanství zrovnoprávnil s ostatními náboženstvími říše, snaže se teď jako nástroje sjednocení říše použít právě křesťanství. V zájmu tomto bylo i, aby se odstranily rozpory mezi samotnými křesťany, takže v roce 325 svolal do Níkaie první všeobecný církevní sněm, na němž byla usranovena základní dogmata říše.

 

8. ...rozhodl se postavit si město... nechal ho zbudovat na místě starodávného Byzantia, pojmenoval ho po sobě Konstantinopolis (dnešní Istanbul). Práce na něm začaly v roce 324, vysvěceno bylo v roce 330. Řím byl pak oficiálně centrem říše až do roku 359, kdy mu byla Konstantinopolis postavena na roveň, ale faktickým centrem říše nebyl už prakticky po celé 3. století. Byl příliš daleko od všech vojensky důležitých oblastí na hranici na Rýnu, Dunaji či Eufratu, takže si císaři volili za sídlo většinou nějaké město s lepší strategickou polohou (Milán, Trevír, Sofii atd.). Řím byl tak postupně degradován na úroveň obyčejného provinčního města.

 

9. ...zabili Constantovi velitelé... Constantinus II. ovládal po otcově smrti západní část říše, v roce 340 ale padl ve válce se svým bratrem u Aquileie.

 

9. ...byl zabit Megnentiovými veliteli... v roce 350.

 

16. ...vlády se chopil Iulianus... 361-363 po Kr. Později byl křesťany nazván Apostata, „Odpadlík“. Ač byl totiž vychváván jako křesťan, pod vlivem řecké filozofie, hlavně novoplatónismu, se z něj stal velký odpůrce křesťanství a zastánce starých náboženství a filozofie. Byl taktéž zhnusen poměry na křesťanském císařském dvoře. Snažil se tedy oživit staré náboženství, leč marně, křesťanství během během vlády Konstantina a jeho synů (kteří už pronásledovali pohany) velice zesílilo. Iulianus se ale neuchyloval k žádným krutým způsobům boje proti křesťanství, jak je známe ze dřívějška, snažil se vliv křesťanství oslabit spíše administrativně. Zrušil např. osvobození církve od daní, propouštěl křesťanské úředníky a důstojníky, zakazoval křesťanům učit atd. Zároveň se snažil křesťanství konkurovat podporou chudých, zakládal nemocnice, pořádal charity... Byl, jak píše Eutropius, velice vzdělaný a i literárně činný.

 

18. ...zemřel ve třetím měsíci vlády... v roce 364. Tento zrušil všechny Iulianovy reformy jsa sám velice horlivý křesťan.